Spirituální spojení mužství a ženství je na Západě úspěšné
Slovo tantra může mít hned několik významů, jež spolu sice úzce souvisejí, ba sousedí, leč přece se podstatně rozcházejí. Nebe a země se také liší jen na tloušťku jednoho vlasu, jak praví jedno taoistické úsloví. Tantra může být starobylým duchovním asijským učením či lépe souborem nauk a škol. Jedním z nejsvébytnějších projevů asijské spirituality, svéráznou filosofií, meditační stezkou, kosmologickým systémem, cestou k sjednocení, osvícení či probuzení. V druhém případě se jedná o dráždivou směsici sexuální párové terapie, využívající indické terminologie, kde mystika je jen štiplavým kořením. Třešničkou na dortu. V tomto článku chci sledovat linii vedoucí od původní tantry k její západní (často pokroucené) adaptaci. Nicméně v zájmu spravedlnosti je nutné dodat, že ne všechny pokusy o adaptaci tantry byly a jsou pouze nevkusné a komerční. Dotkneme se rovněž způsobu, jakým se tantrismu ujala západní esoterická tradice.
Tantra na mateřské půdě
Výraz tantra pochází ze sanskrtu a znamená osnovu, systém, pavučinu nebo tkanivo. S tantrickým učením se setkáváme jak v indických duchovních tradicích (v tzv. hinduismu), především pak v šivaismu a šaktismu, tak v mahajánovém buddhismu, hlavně v tibetském buddhismu a japonské buddhistické škole Šingon. Prvky podobné tantrismu lze nalézt i v čínském taoismu, kde jsou spojeny s alchymií. Tantra se pravděpodobně zrodila na indickém subkontinentu ještě před vznikem tzv. hinduismu v před-árijském období. Ačkoliv si tantru spojujeme právě s hinduistickou tradicí, někteří badatelé se domnívají, že její buddhistická varianta je starší. Buddhistická i hinduistická tantra se v mnoha bodech podstatně liší, nicméně některé aspekty jsou společné.[1]
Jaký vesmír obývají tantrici a jaký je cíl jejich duchovního snažení? Středem zájmu tantriků je božská energie šakti, personifikovaná bohyní Šakti, která představuje ženský aspekt božství, družku boha Šivy. Tato energie se manifestuje v celém kosmu, lze říci, že je jeho základní matricí. Oddaností vůči tomuto principu, kázní, systematickou prací s kundaliní (hadí silou) a manipulací s energetickými centry v sobě tantrik ustavuje původní kosmickou jednotu mužské a ženské polarity. Na této cestě využívá tantrik sexuální energii, která je výsostným projevem božství. Nicméně práce se sexualitou je jen jedním aspektem tantrického výcviku (vzhledem k tomu, jak západní náboženská tradice v dějinách zacházela se sexualitou a tělem, je jen pochopitelné, že právě tento aspekt nejvíce oslovil západní hledače). K tantře patří rovněž svébytná etika. Aby byl tantrik úspěšný, musí se zbavit osmi pout, kterými jsou: nenávist, pochyby, strach, stud, pomlouvačnost, pýcha na rod, pýcha na kastu a konformnost. Dokud zůstává svázán těmito pouty je stále jen živým tvorem, přesáhne-li je, stává se samým Šivou.
Tantra je součástí členité skupiny náboženství souhrnně označovaných též jako sanátanadharma (věčné náboženství). V indické tradici ji lze rozdělit na dvě základní školy. Cesta "levé ruky", vamačára, je chápána jako nebezpečnější. Právě ona zdůrazňuje sexualitu a praxi rituální soulože (maithuna). Radikalita školy "levé ruky" především souvisí s ignorováním či záměrným porušováním náboženských pravidel tradičního hinduismu. Součástí tantry je tak okázalé přestupování kastovního systému. Lze říci, že dávno před francouzským filosofem a mystikem Georgesem Bataillem si tantrikové uvědomili blízkost tabu a svatého, transgresivního prvku, kdy překročení hranice, porušení zákazu vede k absolutnu. Je to cesta přímá, rychlá a nebezpečná.
Druhý směr, "cesta pravé ruky", dakšínačára, zdůrazňuje spíše očištění a sexuální aspekty tantry pojímá více symbolicky. Důraz klade na duchovní kázeň, vizualizaci a meditaci, i společensky jsou její postoje konformnější. Nicméně podle Agéhánandy Bháratího se "všichni tantrikové posmívají tradiční exoterické ortodoxii, všichni nadřazují experiment nad konvenční morálku…a všichni se shodují, že jejich specifická metoda je nebezpečná a radikální, a tvrdí o ní, že je zkratkou k osvobození." [2] Základními náměty tantrické cesty jsou: 1. stvoření světa; 2. jeho zničení a zánik; 3. vzývání božstev v jejich mužském či ženském aspektu; 4. získání nadpřirozených schopností (siddhi); 5. meditace a jiné duchovní techniky, jak dosáhnout splynutí s božstvím. Tyto techniky jsou samozřejmě součástí i jiných tradic indických škol, především karmajógy, kundaliníjógy, bhaktijógy a dalších.
Tantrická pojednání jsou psána symbolickým jazykem,[3] kterému se říká sandhjábháša (soumračný jazyk). Záměrně se zahalují před chtivým okem nezasvěceného. Matou a klamou, což bytostně souvisí s celkovým paradoxním vztahem tantrika ke světu jevů, ke kosmické hře Mája. Tímto symbolickým jazykem a snahou utajit před nezasvěceným tyto (mnohdy nebezpečné) metody připomíná tantra západní hermetismus, především tradici alchymie a magie. Pojednání mají často podobu dialogu mezi Šivou a Šakti. Tyto texty mají iniciační charakter a mají usnadnit pochopení a následné realizování vesmírné energie šakti. Lze říci, že oproti jiným duchovním školám se tantra nevyhýbá problematickým aspektům, ať již se jedná o pěstování a rozvíjení magických sil či využití sexuality, jíž je rozuměno jakožto kosmické tvůrčí síle. Tantra přijímá všechny zdánlivé protiklady, neboť ty všechny jsou jenom rozličnými konci téhož pólu existence a života.
K provedení tantrického rituálu je zapotřebí několika věcí. Názvy těchto věcí a úkonů začínají všechny na hlásku m a říká se jim paňčamákára: 1. madja (víno či jiný opojný nápoj); 2. mánsa (maso); 3. matsja (ryba); 4. mudrá (mystické gesto) a 5. maithuna (sexuální styk). Cílem veškerého tantrického usilování je dokonalá realizace božství. Plné probuzení či osvícení. Není však označováno jako mokša (vysvobození), ale mahásukha (velké štěstí), protože dosažené blaho se týká jak transcedence, tak imanence. Jak se praví v tantrickém časopise Krijá: "Tantra je vědou o vidění, cítění a poznávání nekonečna v konečném a skrze konečno." [4]
V tibetském buddhismu je tantra (tibet. gjü - rgjud) označením pro různé druhy textů (např. tantry astrologické nebo lékařské), primárně však těch textů, jež popisují meditační systémy. Zvěstování tanter je připisováno Buddhovi Šakjumanimu, v jeho projevu dharmakaja. Tantrická cesta je třífázová a lze ji rozdělit na 1. základ; 2. cestu a 3. plod. Základem je praktikující, cestu tvoří meditační postupy (využívající převážně vizualizace janter a intonování manter) a plodem je výsledek, který užívání těchto technik zprostředkuje. Tibetská tradice hovoří o čtyřech třídách tanter: krijá (tibet. čha, čin), čarja (čö, praxe), jóga (naldžor, meditace) a anuttarajóga (naldžor lanamepa, nejvyšší meditace). I v tibetské tantrické tradici hraje ústřední roli zrušení sexuálních polarit, jejich sjednocení a transformace. Mužský princip (metoda - upána) se zasnubuje s ženským principem (moudrostí - pradžňa).
Tantrické pokusy evropských hermetiků a básníků
Když jsme se lehounce dotkli původní tantry, přistupme nyní k její adaptaci na Západě, respektive k jejím analogiím. Je pochopitelné, že nejprve se zájem o tantru objevil v hermetických kruzích. A to na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zájem o tantrismus se objevuje především u dvou magiků: Austina Osmana Sparea (1886-1954) a Aleistra Crowleyho (1875-1947). Oba dva zmínění hermetikové experimentovali s tzv. sexuální magií, a je tudíž pochopitelné, že je tantrická inspirace nemohla minout. U Sparea byl tento zájem spíše okrajový. Spare, svého druhu "novodobý šaman", se zabýval sexuálními atavismy, s nimiž pracoval pomocí metody sigilizace, kterou přejal ze starších hermetických tradic a značně reformoval. Nicméně na oba dva hermetiky naváže významný Crowleyho žák, hermetik Kenneth Grant,[5] který rozumí tantře jako součásti před-patriarchálních spirituálních tradic, zahrnujících rovněž alchymii, taoismus a magii. Podle Granta se jedná o tzv. dračí kulty,[6] v nichž byla oslavována sexualita a smrt, jejich míšení a bytostná vzájemnost. Nicméně tato charakteristika spíše odpovídá "cestě levé ruky".
Nejvýraznější tantrickou inspiraci nacházíme u kontroverzního mága, básníka a horolezce Crowleyho[7] . Tento svérázný vizionář, jenž sám sebe chápal jako proroka Nového aeonu, sdílel s některými tantrickými tradicemi náhled na vztah mezi sexuální extází a duchovním poznáním. Crowley, který proslul i nevázaným sexuálním životem, po celý život praktikoval právě sexuální magii za účelem získání oněch sil, jež Indové nazývají siddhi. Nutno říci, že se nejednalo pouze o orgie v lákavém esoterickém balení, ale Crowleyho spekulativní duch přejímal i mnohé z tantrické "metafyziky". I Crowley rozumí vesmíru jako dynamickému organismu, který se skládá z pasivního a aktivního elementu, z ženské a mužské energie, i on se domnívá, že úkolem člověka je sjednotit polarity, přesáhnout dualitu a vstoupit do božského nepodmíněného stavu. Aby člověk dosáhl tohoto božského stavu, musí dokonale ovládnout všechny své síly, a z nich především sílu konstitutivní - vlastní sexualitu. Zda se to Crowleymu skutečně podařilo, zůstává otázkou.
Velice záhy vznikl na Západě rovněž tantrický řád, a to ve Spojených státech. Založil ho počátkem dvacátého století Pierre Bernard (1875-1955). Řád se jmenoval Tantrický řád Ameriky. Jeho učení bylo syntézou tantrismu a hathajógy. V šedesátých letech na něj navázala sekta nazvaná Newyorští svatí tantrici.
Kultivovaným propagátorem tantry na Západě se stal belgický jógin André van Lysebeth (1919-2004). Ten se vedle neúnavné propagace jógy jako takové zabýval také tantrou. Je autorem knihy Tantra, le culte de la féminité, která vyšla česky pod názvem Tantra - Kult ženského principu aneb jiný pohled na život a sex.[8] Lysebethova kniha nabízí solidní úvod do tantry, nezbavuje tantrismus spirituální hloubky, a navíc si Lysebeth všímá souvislosti i se západní esoterní tradicí.
K tantrickým impulsům se snad nesměle a vzdáleně hlásil i slavný americký básník Ezra Pound (1885-1972), spojený po nějakou dobu s nekonformním kulturním magazínem New Age. Poundovo chápání poezie[9] jakožto důsledku přeměněné sexuální energie, včetně jejích orgastických "světelných" kvalit, se velice blíží tantrickému pojetí. Zda se jedná o básníkovu intuici či o výslovnou inspiraci není zřejmé. Vzhledem k Poundově zálibě v "tradicích Lásky", tj. v okcitánské dvorské kultuře (silně ovlivněné islámskou mystikou, gnosí a katarstvím) a v předrenesanční dantovské básnické tradici Toskánska, bych přímou tantrickou inspiraci nevylučoval. Je pochopitelné, že zájem o tantru se nevyhnul ani beatnické generaci, která byla ostatně Poundem silně ovlivněna. Motivy tantrického buddhismu a hinduismu lze najít v dílech básníků Allena Ginsberga (1926-1997), Gary Snydera (*1930) a básnířky Diany di Prima (*1934).[10]
Tantra na trhu s esoterikou
Tyto kultivované okrajové impulsy byly nicméně zastíněny něčím, co někteří badatelé nazývají neo-tantra.[11] Tato "nová tantra" se stala integrální součástí celé subkultury spojené s hnutím New Age. Vzhledem ke stoupajícímu zájmu o asijské spirituality se od šedesátých let začíná dostávat do širšího podvědomí i tantra. Vedle zájmu akademických badatelů, již zmíněných hermetiků a básníků se tantra začíná šířit spolu s hnutím lidského potenciálu. Tomuto zájmu jistě prospělo i rozšíření feminismu a s ním spojeného návratu pohansky orientované spirituality na Západě. Tak se tantra stává spíše synonymem oslavy těla, spirituálně pojímané sexuality a snahy dlouho diskreditovanou oblast objevit a legitimizovat. Nicméně původní chápání tantry jako radikální cesty, jež vede k sjednocení s božstvím, se začíná vytrácet a neo-tantra se tak dostává někam na hranici psychoterapie a exotických erotických hrátek. Je možná trochu s podivem, že nemalý podíl na tomto vývoji nese indický duchovní učitel, Bhagván Šrí Radžníš - Osho (1930-1990).
Osho,[12] původně indický filosof Čandra Mohan, nebyl jistě mystičtějšího náhledu prost, nicméně právě on začne Západu představovat tantrický hinduismus jako kombinaci sexuálního hledačství, psychoterapeutických metod a efektně komerčně využitelné "mystiky". Osho byl přesvědčen, že západním lidem brání v dosažení osvícení právě zablokování v oblasti sexuality. Potlačení pudů a emocí mělo být tedy uvolněno pomocí meditačních technik, jejichž autorem byl Osho osobně. Jednalo se především o tzv. dynamickou meditaci. Oshovy experimenty na poli meditace, jeho inteligentní šarmantní promluvy a bouřlivá osobnost jistě leckoho zaujmou, nicméně o autentickou tantru se rozhodně nejedná. I na poli psychoterapie lze vyslovit velký otazník, zda mistrovy originální metody nevedly v mnoha případech spíše k psychickému zhroucení než ke kýženému výsledku - mentálnímu, emocionálnímu a tělesnému osvobození. Nicméně Osho výrazně ovlivnil pojímání tantry na Západě. Zvláště jejího propojení s psychoterapií.
Mezi Oshovy žačky patří francouzská psycholožka Margo Anand (*1944). Ta je autorkou řady knih s tantrickou problematikou (některé vyšly česky)[13] a zakladatelkou meditačního centra Tantra SkyDancing. Centrum má osm mezinárodních poboček, v USA, Kanadě, Švédsku, Nizozemí, Švýcarsku, Velké Británii, Německu a domovské Francii. Ve svých publikacích se Margo Anand zaměřuje především na zdokonalení párového sexuálního života a zvýšení sexuální slasti. Mystika a magie spíše slouží k podbarvení celkové atmosféry. Margo Anand vyškolila řadu současných "tantrických učitelů".[14]
Mezi další učitele patří například Alan Lowen, zakladatel hnutí Art of Being (Umění bytí).[15] Lowen studoval psychologii v Oxfordu a byl rovněž po osm let Oshovým žákem. Jeho hnutí se zaměřuje vedle posvátného sexu na holisticky orientovanou spiritualitu. A působí vcelku sympaticky. Vedle těchto center existuje celá řada dalších, nabízejících nejčastěji víkendové kurzy, jež jsou spíše úvodem do metody než skutečnou iniciací.
Tantra u nás
Na úvod stručného oddílu věnovaného tantře v naší zemi si povězme, že jistý zájem o její duchovní bohatství projevovali hermetici ze slavné prvorepublikové Universalie. Mezi nimi především průkopník sexuální magie, slavný mág Pierre de Lasenic (1900-1944).
V Česku dnes působí několik tantrických center či organizací. Nejznámější jsou pochopitelně oshovské: Osho Shangri La Meditation Center v Lažanech u Žlutic, ovlivněná německým učitelem svámím Bhagatem (Johanem Zeilhoferem). Druhé centrum je pak Osho Sugama Meditation Center v Lažankách u Veverské Bítýšky, jejíž duší je svámí Anand Shunyam (Igor Samotný). Obě centra propagují "tantrický" způsob života. Jsou zde nabízeny kurzy, semináře, masáže a meditace. Tantrický život zde znamená ekologicky laděnou, holisticky orientovanou spiritualitu ve stylu hnutí New Age, vycházející z Osha a jen odvozeně z původní tantry.
Vedle těchto center existuje například škola TantraWorld,[16] kterou vedou Richard Vojtík a Denisa Palečková. Vedle tantry učí také reiki a zaměřují se na celkový rozvoj osobnosti. Škola vznikla v roce 2006. Stejní lektoři založili dále Tantra Spa Prague, což je masážní tantrický salón.
Dále se můžeme setkat s Kamala Tantrou,[17] která aplikuje učení Margo Anand a její SkyDancing. Vede ji Hana Pokorná, která v roce 2000 založila Školu tantrických umění. Ladění programu je výrazně terapeutické. Pokorná je žačkou Johna Hawkena, který je mezinárodně uznávaným lektorem Tantra SkyDancing.
V Praze působí Tantra Institut,[18] který vedou učitelé Manguri a Herieta. Vedle obligátní nabídky mají v ceníku i vykonávání rituálů, zřejmě tantrických. I oni studovali u Anand a Johna Hawkena.
To je jen několik center z velké nabídky těch, které se v Čechách a na Moravě věnují tantře. Na Internetu najdeme nepřeberné množství nabídek masáží a jiných tantrických slastí. Vše je součástí vzkvétajícího trhu s "esoterickými produkty". Závěrem tohoto stručného přehledu se podělím o jednu osobní zkušenost. Zeptal jsem se jedné učitelky tantry, jejíž jméno raději zamlčím, zda ji zajímá, jak se praktikuje tantra v Indii. Duchovní učitelka, stará něco přes dvacet let, nechápavě zamrkala a podívala se na mě, jako bych se pomátl. Pravděpodobně ji v životě nepřišla na mysl souvislost mezi jejími duchovními aktivitami a mystickou tradicí Indie.
Závěr
Současná podoba tantry, tak jak se praktikuje u nás i v zahraničí, nemá s původním, náročným esoterním učením mnoho společného. Zatímco v původní verzi byla tantra radikálním duchovním směrem bořícím hranice a konvence, dnešní západní podoba má příchuť tržně laděné spirituality pro znavené aktéry světa vezdejšího. Přesto lze souhlasit s Elizabeth Puttickovou, že "navzdory kritice kvůli vulgarizaci sehrálo učení o tantrické spiritualitě hlavní roli ve vytváření a prosazování spirituality s pozitivním přístupem k tělu, která je protikladná mysoginickým, negativistickým postojům, častým ve světových náboženstvích."[19] To není tak málo.
Adam Borzič
Poznámky
[1] Viz kol.: Lexikon východní moudrosti, Olomouc: Votobia, 1996, srv. Karel Werner Malá encyklopedie hinduismu, Brno: Atlantis, 1996.
[2] Viz Dušan Zbavitel Hinduismus, Praha: DharmaGaia, 1993, s. 68
[3] Ibid, s. 66-67.
[4] Ibid, s. 66.
[5] Portréty Sparea, Crowleyho a Granta nalezne český čtenář v knize Josefa Veselého Učení mistrů, Praha: Vodnář, 2005.
[6] Podle Kenneta Granta existuje zřetelná mytologická souvislost mezi tzv. dračími kulty a "hadí silou". Drak a had náleží mytologicky k témuž druhu a reprezentují archaické vrstvy vědomí spojené se sexualitou a smrtí.
[7] Crowley své sexuálně magické praktiky a teze halil do symbolického jazyka. V tom se tradičním tantrikům podobal. Viz jeho knihu Liber Agape, Brno: Horus, 1996.
[8] André van Lysebeth Tantra - Kult ženského principu aneb jiný pohled na život a sex, Praha: Argo, 1995.
[9] K Pondovu chápání náboženství viz vynikající studie Jakuba Guziura Mythus Ezry Pounda, Olomouc: Periplum, 2004.
[10] U všech těchto básníků je patrná tendence propojovat sexualitu, spirituální praxi spolu s psychedelickými zkušenostmi a politickou (výrazně levicovou) angažovaností. Ginsberg byl v druhé půlce života žákem slavného, nekonformního tibetského duchovního učitele Chögyama Trungpy. Snyder se vedle poezie zabývá environmentální problematikou a hlásí se k zenovému buddhismu. Diana di Prima po toulkách asijskou spirituální krajinou zakotvila v evropském hermetismu. Domnívám se však, že u všech tří autorů lze hovořit o tantrickém impulsu. Možná o svérázné podobě "levé stezky".
[11] K nové tantře viz příspěvek Elizabeth Puttickové Tantrické spiritualita, str. 185-186 v Christopher Partridge a kol.: Encyklopedie nových náboženství, Praha: Knižní klub, 2006.
[12] K osobnosti Osha víz Zdeněk Vojtíšek Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha: Portál, 2004, str. 332-336, srv. příspěvek Elizabeth Puttickové v Encyklopedii nových náboženství, str. 191-193 .
[13] V češtině jsou dostupné od Margo Anand dva tituly: Umění sexuální extáze, Praha: Pragma, 2003, a Umění sexuální magie, Praha: Pragma, 2003.
[14] Viz Encyklopedie nových náboženství, str. 185.
[15] Viz stránky tohoto hnutí http://www.artofbeing.com.
[16] Více informací o této škole lze najít na http://www. tantraworld.com/onas.php.
[17] Viz jejich stránky http://www.razdva.cz/rzapletal-astrolog/tantra.htm.
[18] Viz jejich stránky http://www.institut.tantra.cz/lektori.html.
[19] Encyklopedie nových náboženství, str. 185.