 |
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
|
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
Úvod
Mešita je prostor pro shromažďování muslimů k modlitbám. Pokud to její zázemí dovoluje, slouží též k obřadům, které provázejí muslimův život. Tato její základní náboženská funkce může být rozšířena o další funkce především podle kulturního prostředí, v jehož rámci mešita existuje. V muslimských zemích je proto často mešita také vzdělávací institucí (bývá zde umístěna knihovna, pořádají se přednášky, probíhá náboženské či jazykové vyučování apod.), mívá též roli sociální (často je např. organizátorem pomoci chudým) i politickou.[1]
Na Západě, kde muslimové tvoří menšinu, má mešita vedle dříve vyjmenovaných funkcí především poslání být centrem místní muslimské komunity. Její existence je nepřehlédnutelným znamením přítomnosti islámu ve veřejném prostoru.[2] Funguje pro obě strany - jak pro muslimskou menšinu, tak pro nemuslimskou většinu - jako symbol veřejné, oprávněné účasti muslimů na společenském životě města. Kolem tohoto symbolu se rozvíjí množství vztahů - ty napjaté, které vybudování mešity obvykle provázejí, bývají shrnuty pod metaforický pojem "boj o mešity".
Symbolickou roli mešity ukazuje kromě jiného i fakt, že právě její vybudování (a pak i fungování) je do značné míry určující pro vztah muslimů a nemuslimů. Pokud se totiž modlitby a další aktivity muslimů odehrávají v soukromém, neviditelném prostoru, žádný "boj" se nekoná. Podobně není tento "boj" způsoben množstvím muslimů, kteří se v mešitě scházejí či mají scházet (návštěvnost mešity je obecně považována za nízkou )[3], ale právě její viditelností. Symboličnost mešity dokládá i zkušenost, že odmítnutí jejího zřízení ze strany městských úřadů a obyvatel "často vytváří první krok směrem k dialogu".[4] I prohra muslimů v tomto "boji" tedy může být pro jejich komunitu pozitivní tím, že ji zviditelní.
Kvůli této symbolické roli mešity budeme v následujícím článku nazývat "mešitou" pouze takové stavby, které byly zřízeny jako centrum muslimských aktivit ve veřejném prostoru, ačkoli "mešitou" může v zásadě být jakékoli místo, určené k modlitbám.
"Boj o mešity" v evropských městech je v současné době předmětem odborného zájmu antropologů a religionistů.[5] Tento zájem je zjevně způsoben současnou společenskou poptávkou po pochopení vztahů nemuslimských Evropanů a evropské muslimské menšiny a po poznání, jak je možné tyto vztahy pozitivně ovlivňovat. Ambice alespoň částečně uspokojit tuto poptávku má i následující popis "boje o mešity" v České republice.
První pokusy o stavbu mešity na území dnešní České republiky můžeme zaznamenat už roku 1936 a pak v 80. letech 20. století, ale ani v jednom případě toto úsilí nepostoupilo dále než k předběžným jednáním.[6] V nábožensky svobodném prostředí po roce 1989 se čeští muslimové začali organizovaně a pravidelně ve větší míře scházet od roku 1992 v Praze a Brně. První "boj o stavbu mešity" proběhl v Teplicích na přelomu let 1995 a 1996 a rychle skončil tím, že investor od projektu mešity po jednání s městskými úřady ustoupil. Ve stejné době se odehrávalo první kolo "boje" v Brně - tam byla ovšem mešita nakonec roku 1998 otevřena. V kontrastu k těmto případům vzrušení a napětí neprovázel stavbu mešity v Praze (otevřena roku 1999) žádný konflikt. O dalších etapách "boje" tak můžeme mluvit až v Orlové roku 2004 a znovu v Teplicích téhož roku. Toto pořadí (Teplice - Brno - Praha - Orlová a opět Teplice) sleduje i následující popis.
Teplice I.
Počátek prvního teplického "boje o mešity" spadá do druhé poloviny října roku 1995. Místní tisk[7] tehdy seznámil čtenáře se skutečností, že teplické radnici byl předložen projekt na stavbu mešity. Autorem projektu měl být "bohatý obchodník ze Spojených arabských emirátů Juma Ubaib Abu Alshwareb".[8] Hlasem veřejnosti, která vyjadřovala k tomuto záměru odpor, se stal Otevřený dopis panu starostovi města Teplice, napsaný 1. 12. 1995 a podepsaný pěti místními křesťanskými komunitami: Církví bratrskou, Církví římskokatolickou, Křesťanským společenstvím[9], Církví československou husitskou a Církví českobratrskou evangelickou. Otevřený dopis zveřejnil Teplický kurýr, referoval o něm Severočeský deník a pak i periodika s celostátní působností.
Otevřený dopis obsahuje dva argumenty proti stavbě mešity: náboženský a kulturní. Na prvním místě varuje před vlivem islámu, "který by, jak dokládá stav a vývoj v islámských zemích, z hlediska dlouhodobé perspektivy nepřinesl mnoho dobrého". Obavy z tohoto vlivu dopis zdůvodňuje charakterem islámu: "Islám jako náboženství je velice ortodoxní, agresivní a tvrdé. Jeho podstatou je víra v Alláha, který je lhostejný ve vztahu k člověku, což vede k potírání individuality a k fatalistickému přístupu k životu. Svým vyznavačům islám odnímá svobodu rozhodování a snižuje pocit osobní zodpovědnosti za vlastní jednání (dle islámu je vše předurčeno)." Negativní hodnocení možného kulturního vlivu mešity je v Otevřeném dopise vyjádřeno takto: "Jsme zemí s křesťanskou tradicí a stavba mešity by tedy vzhledem k naší historii a kulturnímu dědictví minulých století byla spíše ztrátou než ziskem."
Brzy po zveřejnění Otevřeného dopisu reagovala ústředí čtyř z pěti církví, jejichž teplické farnosti a sbory se s dopisem identifikovaly, tolerantními, anebo alespoň vysvětlujícími prohlášeními.[10] Nejvýraznější z těchto reakcí bylo Stanovisko synodní rady Českobratrské církve evangelické. Synodní rada došla "k přesvědčení, že není žádného důvodu, proč by islámští věřící nemohli vystavět v Teplicích v Čechách své bohoslužebné centrum - mešitu."[11] Také někteří z teplických iniciátorů Otevřeného dopisu později projevovali mírnější postoj k projektu poukazem na to, že Otevřený dopis chtěl být především "hlasem do diskuse".[12]
Starosta Teplic Jaroslav Kubera vyjádřil projektu podporu a nad postojem církví údiv: "Mne spíše postoj církví překvapil, protože mnohé z nich byly dříve pronásledovány, a očekával bych tedy, že budou v takových postojích velmi opatrné."[13] Navzdory starostově stanovisku i navzdory výraznému oslabení negativního postoje křesťanů byl projekt mešity teplickým zastupitelstvem na zasedání 14. 2. 1996 zamítnut.[14] Mezi argumenty zastupitelů bylo i možné zvýšení hlučnosti a kriminality v Teplicích.[15] Jednoznačné odmítnutí zastupiteli naznačuje, že Otevřený dopis teplické křesťanské menšiny nebyl pro odmítnutí rozhodující, nýbrž "pouze" verbalizoval stanovisko většiny obyvatel Teplic. Ostatně i starosta se o teplických křesťanech domnívá, že "jejich obavy nejsou ani tak náboženské, ale spíše prostě lidské."[16]
Brno
Skupina muslimů zakoupila pozemek na místě dnešní mešity roku 1995 a Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Brně v říjnu téhož roku požádala úřad městské části Brno-střed o souhlas se stavbou islámského centra.[17] Hlavní iniciativu od počátku projevoval Ing. Muneeb Hassan Al-Rawi, původem z Iráku, který na území dnešní České republiky žije od roku 1985. Jednalo se o nevyužívaný pozemek u domu ve Vídeňské ulici 38. Na pozemku bylo rumiště a pozůstatky nedostavěné restaurace.
Rada městské části se stavbou nejprve souhlasila, ale kvůli zápornému postoji zastupitelů a patrně také pod vlivem protestních akcí a petic[18], které podepsaly méně než dva tisíce občanů, žádost v prosinci roku 1995 zamítla. Někteří zastupitelé v souvislosti se stavbou mešity vyjadřovali obavy z muslimského fundamentalismu, nárůstu přistěhovalectví a kriminality.[19] Mezi dalšími důvody byl uváděn rozpor s územním plánem města či obava z automobilového provozu.
Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Brně podala odvolání a 24. ledna 1996 rada městské části konstatovala, že stavbě nebude bránit, pokud "bude v souladu s územním plánem města a dalšími předpisy".[20] Jako kompromis bylo vnímána skutečnost, že se muslimové vzdali stavby minaretu. Situace se po souhlasu rady městské části uklidnila a sdělovací prostředky přinesly i vyjádření kladných postojů ke stavbě mešity ze strany jednotlivých občanů i brněnských církví.[21] Stavba začala roku 1997 a byla dokončena o rok později. Slavnostního otevření dne 2. 7. 1998 se účastnili i zástupci místních křesťanských a židovských komunit.[22]
Kladný ohlas měly dny otevřených dveří, jichž brněnští muslimové uspořádali již několik. Na přelomu dubna a května 2001 byla součástí dne otevřených dveří výstava Objevení islámu. Přejný zájem veřejnosti vzbudila roku 2000 nová fasáda mešity s mozaikou. Prostřednictvím médií veřejnost zaregistrovala prohlášení, v němž brněnští muslimové v září 2001 ostře odmítli teroristické útoky ve Spojených státech. Sympatie veřejnosti získala úspěšná intervence představitele brněnských muslimů Muneeba Hassana ve prospěch českých novinářů, unesených v Iráku roku 2004.
Praha
Jak již bylo řečeno výše, v případě hlavního města se žádný "boj o mešitu" nekonal. Důvodem je patrně to, že stavba na okraji Prahy na místě, které je těžko přístupné jinak než autem, nevzbudila téměř žádnou pozornost ani místních obyvatel ani médií. Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze s čelními osobnostmi Ing. Lazharem Maamrim, původem z Alžírska, a RNDr. Vladimírem Sáňkou sice zakoupila pozemek a základy stavby již roku 1997, ale ještě počátkem příštího roku tvrdil Magazín deníku Mladá fronta dnes, že v Praze se "na rozdíl od Brna s výstavbou mešity v dohledné době nepočítá".[23] Nezájem úřadů i veřejnosti snad také může být vysvětlen tím, že "v zadání žádosti [o stavební povolení k rekonstrukci objektu] ovšem nefigurovala mešita, nýbrž společenské centrum a kanceláře."[24] Na tuto skutečnost upozornil jediný nám známý negativní mediální ohlas na stavbu pražské mešity v Haló novinách. List konstatuje, že "zastupitel KSČM (...) došel ke zjištění, že stavba mešity není povolena, jde tedy o černou stavbu, která by měla být odstraněna".[25]
Bez pozornosti ze strany většinové společnosti tak byla 1. května 1999 mešita v Blatské ulici 1491 otevřena. Muslimům nahradila provizorní modlitebnu, která v prostorách dělnické ubytovny v Praze-Krči sloužila od roku 1992. Islámská nadace v Praze (která byla roku 2001 nově registrována namísto Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze) otevřela roku 2003 v samém středu hlavního města (v ulici Politických vězňů 14) Informační centrum. Ani vznik tohoto prostoru, určeného též k modlitbám a studiu, neměl žádný negativní ohlas. Spíše zmatky než vážné protesty provázely otevření modlitebny Muslimské unie [26] 1. října 2004. Vznikla sice petice proti mešitě a byla ohlášena demonstrace, ale petice byla po devíti dnech stažena z Internetu a na demonstraci se nikdo nedostavil.[27]
Orlová
Projekt mešity v Orlové neměl podporu českých muslimů[28] a byl patrně od samého počátku odsouzen k nezdaru, ostrou reakcí místních obyvatel se mu však dostalo celostátní pozornosti. Se záměrem vybudovat rozsáhlé kulturní, společenské a rehabilitační centrum s mešitou se na Radu města Orlová v prosinci 2003 obrátil podnikatel Muhamed Gutigi z Havířova-Šumbarku, podle médií původně kosovský Albánec, který na území dnešní České republiky žije od roku 1990. Investorem stavební akce se měl stát Islámský svaz se sídlem v Saúdské Arábii. Rada města Orlová doporučila zastupitelstvu tento záměr projednat.
Na začátku ledna 2004 informoval o investičním záměru deník Moravskoslezský den a po něm další média. Na základě těchto informací vznikla petice, která se asi týden šířila mezi obyvateli a získala 400-600 příznivců. Podle vyjádření jednoho z aktivních odpůrců záměru, pastora Slezské církve evangelické a. v. Vladislava Szkandery, byla petice spontánní, neoficiální akcí, která měla místnímu zastupitelstvu pouze naznačit stanovisko občanů.[29]
V petici se kromě jiného praví: "Mešitu považujeme za symbol cizí kultury, která je nevstřícná vůči evropské kultuře, ve které jsme vyrostli a ve které chceme vychovávat naše děti. - Náboženské kořeny islámu byly založeny na nesnášenlivosti a násilí. Tento směr vidíme i dnes v politice islámských zemí, které podporují a nebo přímo produkují terorismus. - Na základě zkušeností jiných evropských států, např. Německa, Francie, Velké Británie, se obáváme, že případná mešita v našem městě může být využita pro tyto iniciativy."[30]
Podobným hlasem zazněl i Otevřený dopis členům městského zastupitelstva města Orlová ze dne 4. 2. 2004, který sepsal a poskytl médiím předseda Konzervativního klubu v Ostravě David Floryk. Autor v něm upozorňuje na náboženskou nesvobodu v investorské zemi (Saúdské Arábii) a předpokládá, že z mešity by se vliv tohoto nesvobodného prostředí šířil. Islámské centrum totiž podle něj "není zdaleka jen centrem duchovním, ale také, a to nevyhnutelně, centrem politickým." - O apel ve prospěch pronásledovaných křesťanů v zemi investora požádala dopisem z 15. ledna 2004 ministra zahraničí Cyrila Svobodu církevní rada Slezské církve evangelické a. v. prostřednictvím biskupa Vladislava Volného. Tento dopis ovšem zároveň oceňuje náboženskou svobodu v České republice, a nepřímo tak vyjadřuje stavbě mešity podporu.
Nelze určit, do jaké míry byly místní autority ovlivněny neformální podpisovou akcí a dalšími výše zmíněnými aktivitami. První otázkou pro ně pravděpodobně bylo ekonomické zajištění projektu, a proto pověřily starostu Orlové Vladimíra Faranu kontaktem s velvyslancem Saúdské Arábie. Ten podle zprávy České tiskové kanceláře z 25. února 2004 "opakovaně zdůraznil, že neexistuje žádný saúdský projekt, týkající se výstavby islámského centra v Orlové". Rada města proto na svém jednání téhož dne všechny kroky ve věci islámského centra pozastavila.
Teplice II.
O projektu Orientálního kulturního centra, jehož součástí měla být mešita, hotel a další zařízení, se teplická veřejnost dozvěděla v září 2003, kdy proběhla první jednání mezi městskými úřady a zástupcem investora. Investora z oblasti Spojených arabských emirátů zastupoval děčínský podnikatel Ing. Sleiman Kantar, původem Syřan, který žije na území dnešní České republiky s přestávkou od roku 1975. Orientální centrum mělo vzniknout na kraji Zámecké zahrady přestavbou a dostavbou soukromého objektu bývalého statku. V tomto objektu se nachází modlitebna, která muslimům začala sloužit již před několika lety a která žádný odpor nevzbudila. Místnost, upravená jako provizorní modlitebna pro společné páteční modlitby lázeňských hostů, je zařízena i v prostorech teplických lázní.
Do hladkých úředních jednání o Orientálním centru zasáhla petice občanů proti jednomu z plánovaných objektů - mešitě. Její text, datovaný 12. dubna 2004, otiskl týdeník Teplický kurýr a nepřímo vybídl čtenáře, aby se k petici připojili. I v následujících měsících tento týdeník zastával stanovisko odporu proti aktivitám arabských investorů.[31] V textu petice se kromě jiného praví: "Islám je silně ortodoxním náboženstvím, které setrvává na principech neslučitelných s naším kulturním prostředím (...) Jsme přesvědčeni, že obyvatelé města Teplice mešitu nepotřebují. (...) Zvláště v době sílícího arabského terorismu po celém světě by bylo krajně nezodpovědné i jen uvažovat o povolení nechat vybudovat podobnou stavbu. Z poslední doby jsou známy četné případy, že právě v mešitách se soustřeďují radikální muslimové, kteří hlásají potřebu fyzicky likvidovat lidi jiného vyznání než islámského a připravují teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. (...)"[32]
Petice získala ohlas i v celostátních médiích. Jeden ze členů petičního výboru, profesor teplického gymnázia Miloš Kejzlar, např. veřejně vyjádřil přesvědčení, že v německých mešitách se muslimové "dnes učí, že musí všem nevěřícím psům podřezat hrdla".[33] Na téže straně tohoto listu pak Miloš Kejzlar připouští, že o teplické modlitebně muslimů nevěděl: "Mešita je ale něco jiného. Dá se očekávat, že bude do Teplic přitahovat mnohem více lidí z těchto zemí, včetně extremistů." Ve vzrušené atmosféře ve druhé polovině dubna 2004 noviny přinesly např. i tento postoj anonymního obyvatele Teplic: "Hřiště tady prý zůstane, ale kdo sem pustí malé děti, když tu budou procesí Arabů?"[34] Odpor místních médií proti mešitě je patrný např. na titulku "Kubera: Sdílím obavy z terorismu"[35], který zdaleka nevystihuje kompromisní a uvážlivá stanoviska primátora Teplic Jaroslava Kubery.
Petiční akce přinesla do konce května 2004 asi čtyři a půl tisíce podpisů.[36] V tu dobu se již vyprofiloval odmítavý postoj místních autorit k mešitě. Za odmítnutím stavby oficiálně ovšem nejsou důvody náboženské ani politické, ale to, že stavba "neodpovídá požadavkům na urbanistický a architektonický charakter prostředí, ve kterém má být umístěna."[37] V tomto smyslu se ostatně vyjadřovala i většina zastupitelů v anketě, kterou otiskoval Teplický kurýr v květnu a červnu 2004 a toto stanovisko převládlo i na veřejném jednání teplického zastupitelstva dne 25. června. Kvůli stanovisku radních investor od záměru na počátku srpna 2004 definitivně ustoupil. V následujících měsících se místní diskuse zabývaly ještě dalšími projekty arabských investorů ve městě a okolí.
Do "boje" o mešitu narozdíl od podobné situace na přelomu let 1995 a 1996 nezasáhly církve. Ačkoli prostřednictvím novin bylo avizováno vydání společného Vyjádření církví a organizací severních Čech k plánované výstavbě mešity v Teplicích,[38] tato iniciativa nakonec nenalezla podporu. Pozitivním dozvukem druhého teplického "boje o mešitu" pak byl Večer arabské kultury, který za velkého zájmu veřejnosti uspořádalo v září 2004 na teplickém zámku občanské sdružení Kultury a tolerance.[39]
Další projekty
Pro úplnost je třeba dodat, že o stavbě mešity uvažovalo roku 1997 město Hradec Králové.[40] Roku 2004 byl anonymně avizován záměr postavit mešitu v Černošicích;[41] o projektu však není nic bližšího známo ani místnímu městskému úřadu ani mezi českými muslimy.
Závěr
Zkušenost "českého boje o mešity" - podle našeho mínění - opravňuje ke čtyřem závěrům:
1. Především je třeba konstatovat, že i události v České republice dokazují, že "boj o mešitu" je hlavně bojem o symbol. Vše nasvědčuje tomu, že odpůrcům mešit nevadí přítomnost cizinců (např. v Teplicích je přítomnost Arabů zcela běžnou zkušeností) ani jejich náboženská aktivita (jak opět např. v Teplicích dokazuje existence dokonce dvou modliteben ve městě), ale viditelný vstup muslimů do veřejného prostoru. Důležitost této symbolické roviny ostatně dokazuje otázka minaretu v Brně, neboť minaret je architektonickým prvkem, který jednoznačně (a pro odpůrce snad až příliš agresivně) na přítomnost muslimů ve veřejném prostoru ukazuje. Naopak tam, kde mešita vyrostla zcela na okraji tohoto prostoru, bez výrazných architektonických prvků, a dokonce bez označení "mešita" (jako se to stalo v Praze), proběhla tato stavba naprosto bez odporu. Tento případ ale není nikterak ideální: umístění mešity na okraji města naznačuje společenskou marginalizaci muslimské komunity.[42] Ta může přispět k radikalizaci této komunity a nízkému stupni loajality jejích členů vůči českému státu.
2. Odpor k nepřehlédnutelnému symbolu přítomnosti muslimů ve městě byl na všech sledovaných místech racionalizován podobnými argumenty bez závislosti na tom, k jakému náboženskému postoji se odpůrci hlásili. Argumenty především přímočaře spojovaly islám s násilím, páchaným v jeho jménu. Dále se týkaly cizosti kultury muslimů a údajné nemožnosti obohacení touto kulturou, nebo dokonce možných škod na vlastní kultuře. Jako stereotyp se stále objevovalo i podezření, že v mešitách se budou soustřeďovat radikální muslimové.
3. Ve všech čtyřech případech, kdy došlo k protestům určité části městského obyvatelstva, se opakoval stejný scénář: po předběžné vstřícnosti úřadů (způsobené patrně nadějí na rozvoj města) se objevily námitky ze strany některých občanů a zastupitelů, které nakonec vedly k úředním obstrukcím. Když se počáteční náboženské, kulturní a politické stereotypy ukázaly jako neudržitelné, byly vystřídány obstrukcemi, které se týkaly urbanistických otázek, otázek kriminality, parkování apod.
4. "Boje o mešity" v České republice jsou srovnatelné s "boji" v západní Evropě.[43] Je jen otázkou, zda se Česká republika časem zařadí k zemím se silným odporem (jakými jsou např. Španělsko nebo Itálie), anebo naopak k zemím, v nichž odpor k mešitám rychle slábne (jako je Francie, Velká Británie nebo Belgie).[44] Rozdíly mezi těmito zeměmi jsou pravděpodobně dány tím, jak je snaha o stavbu mešit v dané společnosti stará (a tedy tím, do jaké míry si na ni daná společnost už zvykla).
V případě České republiky ale bude asi hrát roli ještě jeden faktor, a totiž skutečnost, kolik zde bude žít muslimů. Pokud bude v České republice nadále nízká úroveň imigrace z muslimských zemí, je pravděpodobné, že odpor proti mešitám bude slábnout. Pokud se tato úroveň náhle zvýší, pak má český "boj o mešity" patrně ještě několik "bitev" před sebou.
Poznámky
[1] Viz např. heslo "mešita" in: PAVLINCOVÁ, H., HORYNA, B. (eds.), Judaismus, křesťanství, islám, Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2003, str. 593-594.
[2] "Mešita nejenom vyjadřuje přítomnost místní muslimské komunity, ale také reprezentuje vývoj islámu ze soukromé do veřejné sféry. Zatímco v minulosti byli muslimové v Evropě izolováni uvnitř neviditelných a soukromých modliteben, mešity otevřeně, veřejně a viditelně oznamují přítomnost islámu. Rozdíl mezi modlitebnou a mešitou má více společného se způsobem muslimských aktivit než s množstvím prostoru nebo velikostí budovy či modlitebny. (...) Zatímco modlitebny mohly být v nemuslimském prostředí nepovšimnuty, mešita zajisté nepovšimnuta být nemůže." - CESARI, J., Mosque Conflicts in European Cities: Introduction, Journal of Ethnic and Migration Studies 31 (6), November 2005, str. 1018.
[3] Je myšlena denní návštěvnost, nikoli páteční modlitby, svátky a ramadán. - Tamtéž.
[4] CESARI, J., Mosque Conflicts in European Cities: Introduction... str. 1018.
[5] Viz celé číslo Journal of Ethnic and Migration Studies 31 (6), November 2005. Číslo obsahuje popisy "boje o mešity" ve Francii, Velké Británii, Německu, Itálii, Belgii a Holandsku.
[6] Podle Miloše Mendela v publikaci BEČKA, J., MENDEL, M., Islám a české země, Votobia, Brno 1998, str. 190-191.
[7] Např. deník Směr 27. 10. 1995.
[8] Podle článku v týdeníku Respekt: TŘEŠŇÁK, P., Saracéni před branami, Respekt 7 (11), 11.-17. 3. 1996.
[9] Křesťanské společenství Teplice se později stalo součástí Církve Křesťanská společenství, registrované Ministerstvem kultury roku 2002.
[10] Reakce Římskokatolické církve a Církve československé husitské popisuje zpráva ČTK, otištěná např. v Katolickém týdeníku ze 7. 1. 1996 pod titulem Církve k otevřenému dopisu proti výstavbě mešity. Rada Církve bratrské vydala své Stanovisko 23. 1. 1996 v Teplicích.
[11] Stanovisko navázalo na Prohlášení k rasismu, nacionalismu a xenofobii, které přijal 29. synod této církve 18. 11. 1995. Stanovisko bylo podepsáno synodním seniorem Pavlem Smetanou a synodním kurátorem Zdeňkem Susou. Otištěno bylo v časopise Český bratr 72 (2) s uzávěrkou 30. 12 1995 i v dalších periodikách.
[12] Tak např. člen staršovstva sboru Církve bratrské Blahoslav Husák v rozhovoru s autorem 25. 1. 1996; viz Bratrská rodina. Časopis Církve bratrské 28 (3), 1996, str. 72.
[13] Rozhovor Jaroslava Kubery s autorem 24. 1. 1996; viz Bratrská rodina... str. 72.
[14] Hlasy 27 ze 30 zastupitelů. - TŘEŠŇÁK, P., Saracéni...
[15] Tamtéž.
[16] Bratrská rodina... str. 73.
[17] BEČKA, J., MENDEL, M., Islám a české země... str. 191.
[18] Deník Moravskoslezský den (v níže citovaném článku 24. 6. 1997) uvádí čtyři petice. Jednu z nich údajně iniciovala Společnost Ferdinanda d'Este, což je společnost převážně katolických křesťanů, stojící pro své ultrakonzervativní postoje na okraji římskokatolické církve nebo mimo ni. - Muneeb Hassan pro Lidové noviny (6. 9. 1997 v článku Ivo Horáka "Alláha budou moci muslimové chválit i v brněnské mešitě") uvádí, že protesty využila Vlastenecká fronta a Hnutí národního sjednocení. Podle jeho slov se jedná o hnutí skinheadů, resp. o neofašistické hnutí.
[19] Podle článku v týdeníku Respekt: TŘEŠŇÁK, P., Pozor na fanatické muslimy, Respekt 7 (11), 21.-28. 1. 1996.
[20] BEČKA, J., MENDEL, M., Islám a české země... str. 191.
[21] KREJČÍ, V., Útočiště ducha najdou muslimové přes protesty v Brně, Moravskoslezský den 27. 6. 1997.
[22] V reportážích o slavnostním otevření média (např. Mladá fronta Dnes, 3. 7. 1998) mezi návštěvníky jmenovala vrchního kantora Arnošta Neufelda a generálního vikáře Jiřího Mikuláška.
[23] ŠEVELA, V., Tváří k Mekce, Magazín Mladé fronty Dnes 15. 1. 1998, str. 13.
[24] KLAPETEK, M., Muslime der Tschechischen Republik. Institut Science et de Théologie des Religions Institu Catholique de Paris, Paris 2005. Český text laskavě poskytl M. Klapetek.
[25] Budou mít muslimové mešitu v Praze 14?, Haló noviny 14. 7. 1998.
[26] Jedná se o organizaci, kterou roku 2000 založil její současný předseda Muhammad Abbás al-Mu´tasim, původně Súdanec, který na území dnešní České republiky žije od roku 1988. Muslimská unie je známa především díky dvěma serverům, které spravuje: http://www.muslim-inform.cz a http://www.muslimskelisty.cz.
[27] POTŮČEK, J., Kdo se bojí Mohameda, Reflex 43/2004; dostupné na: http://www.reflex.cz/Clanek17730.html.
[28] Ing. Muneeb Hassan, představitel Islámské nadace v Brně, vyjádřil v rozhovoru s autorem 22. 1. 2006 názor, že stavba mešity v Orlové mohl být podvod.
[29] V rozhovoru s autorem 17. 3. 2006.
[30] Text petice je obsažen v dopise Vladislava Szkandery "Zpráva o mešitě" ze 7. 2. 2004, distribuovaném prostřednictvím elektronické pošty.
[31] Rozbor postojů Teplického kurýra i i dalších lokálních periodik viz: KANTAROVÁ, K., Mediální boj o mešitu v Teplicích, dostupné na http://www.migraceonline.cz/novinky_f.shtml?x=1338621, download 4. 3. 2006.
[32] Teplický kurýr, 12. ročník, číslo 16, 16. dubna 2004.
[33] V článku Tepličané protestují proti mešitě, Mladá fronta dnes, 19. 4. 2004.
[34] V článku Mešita se stala Na Valech noční můrou, Teplicko, 24. 4. 2004.
[35] Teplicko, 27. 5. 2004.
[36] Informaci přinesl článek Podpisové archy jsou zaplněny, Deník Směr, 27. 5. 2004.
[37] Části ze stanoviska Rady města Teplic ze dne 7. 5. 2004 zveřejnil Deník Směr v příznačně nazvaném článku Radní obrátili, mešita se už nelíbí z 22. 5. 2004.
[38] Argumenty tohoto připravovaného Vyjádření jsou podobné argumentaci petice; navíc je připomínána asymetrie v míře náboženské svobody ve srovnání západního světa a arabského světa.
[39] Zprávu o večeru přineslo např. Teplicko či Mladá fronta Dnes, oboje noviny 20. 9. 2004.
[40] BEČKA, J., MENDEL, M., Islám a české země... str. 193.
[41] Mešita v Černošicích. Stavba tolerance a porozumění mezi lidmi. Dostupné na http://www.geocities.com/mesitacernosice/mypage.html, download 10. 11. 2004.
[42] CESARI, J., Mosque Conflicts in European Cities: Introduction... str. 1020.
[43] Viz celé číslo Journal of Ethnic and Migration Studies 31 (6), November 2005.
[44] CESARI, J., Mosque Conflicts in European Cities: Introduction... str. 1018-1019.