Pořady o sedmi náboženstvích

Hans Küng a další, Světová náboženství, série videopořadů, Filmexport Home Video, 2009.

V situaci současné náboženské a kulturní plurality je značná poptávka po srozumitelných a dostupných informacích o jednotlivých náboženstvích. Nejen v zájmu porozumění vzdáleným kulturám, ale i proto, že dnes tato náboženství mají okruhy příznivců i v našem západním světě. Vedle ryze vědecké literatury přibližují jiná náboženství encyklopedie a lexikony, velké přehledové obrazové publikace a knížky věnované jednotlivým náboženstvím, popřípadě těmto náboženstvím ve vztahu ke křesťanství.

Zájem veřejnosti v německy mluvících zemích vedl autora k natočení série sedmi padesátiminutových televizních pořadů, které nás uvádějí do domácího prostředí těchto náboženství. Setkáme se s četnými záběry na krajiny, budovy, stoupenci a činiteli jednotlivých náboženství a s jejich rituály.

Koncepci pořadů vytvořil a mluví v nich před kamerou či mimo obraz profesor Hans Küng, který se věnuje od konce osmdesátých let minulého století jiným náboženstvím, jejich vztahu ke křesťanství a jejich sociálně etickému potenciálu. Küngova iniciativa dostala dvojí instituční podobu. Jednak je to Parlament náboženství světa počínaje rokem 1993, v němž po badatelích dostali slovo i stoupenci a představitelé zastoupených náboženství, a potom německá nadace Světový étos, která pečuje nejen o bádání, ale i o osvětu a školní vzdělávání ohledně náboženství, jejich obsahu, vztahů a etického obsahu.

Küngův text obsahuje vedle informací také hodnocení probíraných náboženství z hlediska civilně pojatého křesťanství, zejména z hlediska etiky. Autor je náboženstvím přátelsky nakloněn a shledává v každém z nich přednosti. Ukazuje, že každé z nich s křesťany v něčem souzní a v něčem pro ně může být obohacením nebo připomenutím důležitých v křesťanství obsažených, ale opomíjených myšlenek. Zdvořile připomíná body sporné z hlediska moderní vzdělanosti a humanistické etiky. Křesťanství, k jehož římskokatolické podobě se autor hlásí, se probírá podobně, tedy rovněž informativně i kriticky.

Český překlad komentáře zřejmě nebyl kontrolován kvalifikovaným religionistou a obsahuje chyby, především jde o označování náboženských jevů rozporné se zavedenou terminologií. Chybné je mluvit přímo v názvu série o "světových" náboženstvích. V plném smyslu světovými, tj. národní a územní hranice překračujícími náboženstvími jsou nepochybně buddhismus, křesťanství a islám. Archaická náboženství náleží nepochybně jednotlivým etnikům, čínská náboženství jsou národní již svým názvem. Překlad měl znít spíše Náboženství světa očima profesora Hanse Künga.

Jednotlivé pořady jsou doplněny zhruba půlhodinovými českými dodatky. Ty mají proměnlivou úroveň. V některých případech promlouvá odborník na toto náboženství zaměřený. Někdy odborník zaměřený na něco jiného, ale se širokými religionistickými zájmy, např. Tomáš Halík o tzv. "kmenových" náboženstvích. Některé české komentáře jsou jiskřivě esejistické, jiné jsou naprosto zbytečným opakováním toho, co zaznělo v hlavním pořadu, pouze s tím rozdílem, že Hans Küng mluví zajímavě, přiměřeně posluchačům, kdežto řeč českého referujícího je režijně nekvalitním záběrem do stále stejného prostředí, na mluvící hlavu, a souborem často nudných, školometských, pro diváka zbytečných informací vhodných do univerzitní přednášky. Stane se, že mluvčí občas trapně nahlíží do poznámek umístěných mimo obraz. Srozumitelně a přiměřeně k posluchačům hovoří o judaismu Kateřina Weberová. Místy ovšem nechává Filmexport Home Video promlouvat vedle vysoce vzdělaných religionistů či orientalistů i české stoupence daného náboženství. To činí sérii názorově značně nevyrovnanou. Český "bonus" k pořadu o křesťanství je spíše misijním kázáním či katechezí Patera Vladimíra Kelnara, v němž je křesťanství hodnoceno na pozadí jiných náboženství. České komentáře bohužel neposkytují to, co bychom právem očekávali a co v německém originálu není, totiž informace přítomnosti daného náboženství v českém prostředí.

Je nutno vysoce ocenit iniciativu i dovednost německého autorského týmu, ocenit je možno i snahu českých zprostředkovatelů.

Ivan O. Štampach