 |
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
|
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
Stále podnětný osmdesátník
Letos 19. března oslavil osmdesáté narozeniny Hans Küng, kontroverzní římskokatolický teolog a po konfliktu s církevními autoritami významný účastník a organizátor mezináboženských vztahů zaměřených na společné etické zásady pro politiku a hospodářství.
Hans Küng se narodil v Sursee ve švýcarském kantonu Lucern. Studoval katolickou teologii mimo jiné v Římě a v Paříži. Disertační práci věnoval nauce o ospravedlnění u reformovaného teologa Karla Bartha. Konstatoval v ní, že rozdíly obou vyznání nejsou fundamentální a neospravedlňují rozdělení církví. Od roku 1960 až do svého odchodu na odpočinek působil na univerzitě v Tübingen v Německu. Na jeho podnět tam jako jeho kolega nastoupil Joseph Ratzinger, nynější papež Benedikt XVI. Ten se však cítil zasažen studentskými bouřemi roku 1968 a z Tübingen přešel do Řezna. Osudy kolegů se vyvíjeli rozdílně. Künga jmenoval tehdejší papež Jan XXIII. teologickým poradcem na II. vatikánském koncilu, který přinesl významné změny v životě římskokatolické církve a ovlivnil celek křesťanstva i sekulární společnost.
Po koncilu se Küng držel jeho linie a rozvíjel jeho reformní myšlenky. Jako významné dílo tohoto období můžeme uvést do češtiny přeložené dílo Christ sein (Být křesťanem) z r. 1974.[1] Postupně se dostával do konfliktu nejen s církevními konzervativci, ale i s biskupy a s Římem. Konflikt vyvrcholil brzy po nástupu nového papeže Jana Pavla II. a byl symptomem radikální změny církevního kursu. Roku 1979 mu odňali kanonickou misi (oficiální církevní pověření) k výuce teologie. Tübingenská (státní) univerzita však pro svého významného profesora vytvořila nové pracovní místo, kde se mohl uplatnit, a sice tím, že osamostatnila Institut pro ekumenické bádání, kde (nezávisle na církevních autoritách) působil až do odchodu na odpočinek roku 1996 jako ředitel a kde je dodnes uznávanou autoritou.[2] Od poloviny 80. let se ekumenická orientace profesora Künga rozšířila na vztahy křesťanství k jiným náboženstvím.
Prvním veřejně dostupným projevem mezináboženských aktivit Hanse Künga byla série publikací sestavených tak, že kvalifikovaný odborník na dané náboženství v tematických blocích vždy popsal jeho přesvědčení, praxi, organizaci a spiritualitu a každou takto koncipovanou kapitolu Küng doplnil křesťanskou odpovědí, v níž upozornil na shody a rozdíly. Kritici namítají, že texty Küngových kolegů, předkládané jako religionistické, nejsou neutrální a že už předem vycházejí vstříc teologické odpovědi. Kritici se domnívají, že Küng měl spíše nechat promluvit jednotlivá náboženství prostřednictvím jejich vzdělaných představitelů. Nutno však uznat, že Küngova iniciativa byla ve své době průlomová. Küng přišel s konceptem poctivého vzájemného poznávání a respektu, aniž by muselo hned docházet ke sbližování náboženství.[3]
Na to pak navazuje, konkrétně od roku 1990, projekt Světový étos.[4] Lze říci, že v navazujícím Küngově pojetí už nemají zástupci náboženství hledět jen na sebe, snažit se navzájem poznat a prozkoumat společné a rozdílné prvky. Mají se zadívat stejným směrem a pokusit se o společnou akci. Má jim jít o společnou službu lidstvu, konkrétně o společnou etickou inspiraci politiky a hospodářství. Brzy iniciovaná a od té doby rozvíjená konkrétní mezináboženská sociální angažovanost je Küngovým charakteristickým přínosem.
Po prozkoumání etických pravidel zastávaných významnými náboženstvími světa shrnuje náš autor požadavky a výzvy adresované činitelům politiky a hospodářství v publikaci věnované systematicky etice v těchto dvou oblastech.[5] Zvlášť oceňuje zlaté pravidlo, které nalézá v normativních textech napříč vyznáními.[6] Vedle lidských práv považuje za závazné i univerzální lidské povinnosti v politicko-ekonomické oblasti. Zastává demokratickou a sociální koncepci. Vždy formuluje vyhroceně dvě možná řešení a pak nechává prostor pro rozumný kompromis mezi údajnými krajnostmi. Vyváženost Küngových sociálně etických analýz a návrhů dělá čest akademickému prostředí, je solidní, seriózní, inklusivní. Někteří jeho kolegové, např. Johann Baptist Metz (*1928) a jeho žáci v Latinské Americe, jsou v kritice i návrzích radikálnější.[7]
Později Hans Küng přece jen nechal promluvit i jiná náboženství. Stal se iniciátorem velkých setkání lidí pocházejících z různých náboženských tradic současného světa. Pro jejich setkání roku 1993 v Chicagu Küng připravil návrh závěrečného textu. Setkání bylo označeno jako Parlament náboženství světa. Dokument s komentáři a dalšími podrobnostmi vyšel i v české verzi.[8] Z Parlamentu se stala trvale rozvíjená iniciativa.
Účastníci Parlamentu z roku 1993 se zavázali podporovat kulturu nenásilí a respektu k životu, kulturu solidarity a spravedlivého ekonomického řádu, kulturu tolerance a věrnosti pravdě a kulturu stejných práv a partnerství mužů a žen. Lze říci, že v Chicagu se propojují dva směry Küngova působení: mezináboženský, kde jde o kultivaci prostoru mezi náboženstvími a jejich vzájemný respekt, i sociálně-etický, kde se náboženství nesbližují v rovině doktrín, ceremonií či organizačních struktur, což by se muselo právem pokládat za nerealistické, nýbrž ve společné službě podle sdílených etických zásad.
Iniciativa Hanse Künga našla trvalé instituční zakotvení ve zmíněném akademickém pracovišti tübingenské univerzity v německé nadaci Weltethos i v příbuzných iniciativách v několika zemích. Mezi nimi je i česká nadace Světový Étos Centrum Prokopios pod vedením doc. Karla Flosse, tomisticky orientovaného a sociálně angažovaného filosofa, v mládí spjatého s dominikánským řádem, který byl v letech 1996-1998 senátorem za Českou stranu sociálně demokratickou. Roku 2006 oslavil osmdesáté narozeniny v plném pracovním nasazení především pro nadaci se sídlem v Sázavě. Nadace podporuje svými prostorami a knihovnou studium témat blízkých Küngově iniciativě a pořádá každoročně již od roku 1990 letní filosofické školy, jejichž součástí se mimo původní filosofii záhy stala i ekumenická, mezináboženská a sociálně etická tematika. Péčí doc. Flosse a jeho spolupracovníků vyšly všechny podstatné texty Hanse Künga a jeho okruhu, na které se zde odvoláváme, také v českém jazyce.
Küngova teologická kritika římskokatolických teologických pozic byla (a dosud je) radikální.[9] Není daleko od protestantské nenáboženské interpretace evangelia. S kritičností vůči náboženskému aspektu křesťanství je cesta k jiným náboženstvím nesnadná. Küng se o ní poctivě pokouší, i když sblížení nejde tak daleko jako u jiných protagonistů dialogu, sdílení a spolupráce náboženství. Tváří v tvář dramatické (ekologické, sociální, ekonomické i politické) krizi moderní civilizace přichází Hans Küng s lékem v podobě umírněných etických doporučení. Nelze vyloučit, že politici a manažeři, kteří na Küngova doporučení slyší, tuto krizi svými praktickými rozhodnutími a postupy aspoň lokálně a dočasně zmírňují.
Ivan O. Štampach
Poznámky
[1] Hans Küng: Být křesťanem, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000.
[2] Základní informace poskytované jmenovaným institutem on line http://www.uni-tuebingen.de/uni/uoi/.
[3] V české verzi jde o tyto čtyři publikace Hans Küng, Heinrich von Stietencron: Křesťanství a hinduismus, Praha: Vyšehrad, 1997, týž a Heinz Bechert: Křesťanství a buddhismus, tamtéž, 1997, týž a Josef van Ess: Křesťanství a islám, tamtéž 1998 a týž a Julia Ching: Křesťanství a náboženství Číny, tamtéž 1999; k této sérii přistupuje jinak koncipovaná srovnávací studie judaismu, křesťanství a islámu, jíž napsal Küngův blízký spolupracovník Karl-Josef Kuschel: Spor o Abrahama: co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje, Praha: Vyšehrad, 1997.
[4] Jeho první nástin v originále pochází z r. 1990; v českém překladu již o dva roky později Hans Küng: Světový étos. Projekt, Zlín: Archa, 1992 (překlad Břetislav Horyna a Karel Floss).
[5] V české verzi Hans Küng: Světový étos pro politiku a hospodářství, Praha: Vyšehrad, 2000.
[6] Je přítomno v normativních textech různých náboženství; jeho různé formulace se popularizují a nabízejí se v didakticky přijatelné podobě školám. Filosoficky propracovaným zněním zlatého pravidla je Kantův kategorický imperativ: Jednej jen podle té maximy, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem, Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů, Praha: Svoboda, 1990, s. 84.
[7] Johann Baptist Metz: Úvahy o politické teologii, Praha: ISE, 1994.
[8] Hans Küng, Karl-Josef Kuschel: Prohlášení k světovému étosu. Deklarace Parlamentu světových náboženství, Brno, CDK, 1997.
[9] Příkladem takové radikálně kritické teologie je do češtiny přeložený spis Hans Küng: Věčný život? Praha: Vyšehrad, 2006 (německý originál 1982).