 |
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
|
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
V editorialu jubilejního čísla se snad snese trochu hrdosti - ano, připadá nám opravdu neuvěřitelné, že náš nevýdělečný, populárně odborný časopis došel až ke svému 50. číslu. Za dvanáct a půl roku jeho existence v něm vyšly téměř dva tisíce stran (v prvních šesti číslech byl počet vnitřních stran trochu menší), na nichž snad ani nebylo mnoho nekvalitních textů. V tomto příjemném přesvědčení nás stále utvrzují objednávky starších čísel (někdy dokonce všech čísel, která máme na skladě) a také třeba překvapení některých čtenářů, když se jim starší čísla, která si vyžádali, zdají docela aktuální a nevěří, že jsou třeba už skoro deset let stará.
Své malé jubileum spojil časopis Dingir s výročím změny našich společenských poměrů, k níž došlo na sklonku roku 1989. Byla to právě tato změna, která u nás obnovila náboženskou svobodu, a tím také dala smysl jak bádání v oblasti náboženství, tak i časopisu, který výsledky tohoto bádání popularizuje. Tuto změnu se pokouší naznačit i fotografie Přemysla Fialky na obálce. Zachycuje Františka kardinála Tomáška při oslavách jeho 90. narozenin, a připomíná tak osobnost, která společenskou změnu do jisté míry symbolizuje - od přísného odsouzení Charty 77 totiž kardinál Tomášek nakonec došel až ke statečným protirežimním postojům, jimiž ke společenské změně v roce 1989 výrazně přispěl.
Ke svému malému jubileu a k velkému společenskému jubileu uspořádal časopis Dingir společně s Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy dvoudenní konferenci "Duchovní život ve svobodné společnosti. Dvacet let náboženské svobody u nás". Konala se v budově fakulty ve dnech 10. a 11. března tohoto roku a účastnili se jí i hosté ze Slovenska, neboť počátky obnovené náboženské svobody Češi se Slováky sdíleli. První konferenční den přemýšleli představitelé českého duchovního života o posledních dvaceti letech ve svých společenstvích a odpoledne se spolu s dalšími účastnili rozhovorů v šesti konferenčních skupinách. Navečer se pak konala panelová diskuse a zněly duchovní písně. Druhý den byl vyhrazen referátům, v nichž příslušníci tentokrát nikoli náboženské, ale akademické obce hovořili o výsledcích svých nezávislých pozorování českého duchovního života.
Podobné schéma sleduje i toto rozšířené číslo časopisu Dingir: na prvních téměř dvou desítkách stran (38-55) otiskuje mírně upravené referáty náboženských představitelů, přednesené v prvním konferenčním dnu, na dalších více než třiceti stranách (56-89) pak referáty religionistů, sociologů a teologů z druhého dne konference. Na pravidelné rubriky Dingiru tak tentokrát nezbylo téměř žádné místo (i tak má časopis o dvacet stran více než obvykle) - jen na samém konci přináší několik aktuálních recenzí a událostí. Konferenční referáty jsou otištěny téměř všechny: výjimkou je příspěvek prof. Milana Nakonečného "Akademické a esoterní pojetí hermetismu", který se podle názoru redakční rady příliš vzdálil od tématu konference a bude dobré mu věnovat zvláštní pozornost v některém z příštích Dingirů. Publikaci by si zasloužil i referát "Indické tradice v postkomunistické České republice", ale jeho autor dr. Martin Fárek ho zatím nemohl připravit k tisku.
Pokud mohu čtenáři zcela subjektivně radit, nenechal bych si na jeho místě ujít sympaticky otevřený příspěvek arcibiskupa Jiřího R. Stránského, provokativní a inspirativní úvahu dr. Vladimíra Šilera anebo aktuální sociologickou analýzu doc. Zdeňka R. Nešpora. Ani délkou článku prof. Karla Skalického by se čtenář neměl nechat odradit - článek je natolik zajímavý, že mu to nakonec patrně nedá a vyhledá si jeho pokračování na Internetu.
Zdeněk Vojtíšek