 |
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
|
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
K článku Kateřiny Tomášové
Kateřina Tomášová, studentka religionistiky na Filozofické fakultě v Pardubicích, psala diplomovou práci o mém otci Eduardovi Tomášovi (na jejíž jeden výtisk v Avataru stále marně čekáme). Rozhodla se tak, aspoň pokud si dobře pamatuji, co nám v Avataru říkala, ze dvou důvodů: 1) Eduard Tomáš jí je coby autor knih s duchovní tematikou a duchovní učitel blízký a její maminka jej má v oblibě, chodila snad na jeho přednášky a čte jeho knihy, které má doma, a 2) její příjmení, shodou okolností stejné, Kateřinu přimělo, aby se o toho člověka víc zajímala. Bylo tedy jistě nabíledni, aby napsala o mém otci článek do Dingiru. Nazvala jej "Cesta mystika". Článek se nese v dosti kontroverzním duchu a na mnoha místech je zcela zavádějící. Autorka podle úvodu věnuje svůj článek Eduardovi Tomášovi jakožto mystikovi. Ovšem namísto toho, aby se plně zaměřila na jeho mystickou dráhu, Eduarda Tomáše na několika místech nepatřičně kritizuje.
V příspěvku, který měla věnovat osobě Eduarda Tomáše, prezentuje spor jeho syna a nakladatelství Avatar (vydavatele Tomášova díla) s panem Jiřím Vackem a členy jeho skupiny (kteří až na pana Vacka s Eduardem Tomášem nemají nic společného). A to lze, slušně řečeno, považovat za krajně nemístné. Proč?
Eduard Tomáš se zdaleka nezabýval pouze východními naukami (krom východních filozofů, jejichž citace jsou v jeho knihách nejčetnější, využíval též citací křesťanských mystiků, sv. Františka z Assisi, Mistra Eckharta, biblické výroky aj.), ale očividně i jinými směry ani se rovněž nikdy mimo společnost, co vím, neuchýlil. Proto nevím, proč autorka v úvodu svého článku zmiňuje uchýlení se (ať jde o kohokoli) "k naprosto asketickému životu mimo společnost a že by se pokusil žít podobně jako např. potulný mnich v Indii"? Zároveň nevím, proč autorka slovo poznání dává do uvozovek a jednou v tomtéž významu ho píše s malým, podruhé s velkým počátečním písmenem.
Věta: "S Mílou se také společně starali o skupinu svých přátel a příznivců….." dává smysl, že Míla s Eduardem Tomášovi měli nějakou "svou skupinu přátel a příznivců", o kterou "se starali". Copak by měli zapotřebí se o nějakou "skupinu přátel a příznivců starat"? Oni by se tito přátelé a příznivci z "jejich" skupiny nedovedli o sebe postarat sami? Pravdou však je, že se Míla s Eduardem nestarali o nikoho (vyjma svých dětí) jinak než o jeho duchovní pokrok. To by autorka píšící o Eduardu Tomášovi jako mystikovi měla mít na zřeteli.
Věta: "Zpravidla tak dosvědčuje pravdivostní hodnotu určitých vlastních výroků výroky z různých náboženských prostředí" je naprosto zavádějící. Eduard Tomáš "pravdivostní hodnotu"(Termín vedoucí ke zjednodušení slova "pravdivost"? Pravda, pravdivost, má svou nespornou hodnotu sama o sobě, ba co víc, sama je hodnotou.) nedosvědčoval čili neobhajoval (to si autorka E. T. možná s někým spletla). On tyto "výroky" užíval, aby posluchače učil oné mystické cestě a těmito výroky to, co učil, propojoval, obohacoval. Lze považovat za přinejmenším diskutabilní a poněkud zavádějící konstatování, že Eduard Tomáš v učení jednotlivých náboženství "shledává" nějaký "kulturou ovlivněný návod, jak obohatit vývoj duchovního života jedince". Prý "v něm spatřuje nejzákladnější potřebu života člověka". Sám by se tomu asi s úsměvem podivil a řekl by něco v tom smyslu, že si toho není vědom, že jde patrně o nějaký omyl. Nijaký návod ovlivněný jakoukoli kulturou nehledal, a už naprosto ne v žádném náboženském systému. Prosím, v jakém? Přijal nemálo z učení různých filozofů, jak je v článku uvedeno (zejména učení Ramany Maharšiho), ale návod hledal a shledal u všudypřítomného Boha, nikoliv vně, v nějakém náboženství, systému či kultuře, ale jen a jen ve svém vlastním nitru.
Za podivné, nepravdivé a účelově vykonstruované lze považovat následující tvrzení: "Za synkretické kroky ve svých studiích podléhá Eduard Tomáš oprávněné kritice zejména z důvodu lehkovážné manipulace s termíny a výroky z různých náboženských tradic." Proč Eduard Tomáš za "synkretické kroky podléhá oprávněné kritice"? Co je to za smyšlenku? Všechny podklady ke svým studiím vždy předem velice řádně a pečlivě prostudoval a zvážil. Byl tím i dost znám. Jakoukoliv svou přednášku, knihu, článek, promluvu, atd. vše pečlivě vypilovával a bedlivě studoval prameny a podklady pro ně. Navíc hleděl vše sám na sobě vyzkoušet, prožít. Zkrátka ověřit si. Totéž platí o jeho "manipulaci s termíny a výroky z různých náboženských tradic". Sotva se dá hovořit o nějaké "lehkovážné manipulaci". Autorka by neměla lehkovážně manipulovat s neověřenými (věcnými důkazy nepodepřenými) tvrzeními a laskavě si měla svá mnohá tvrzení ověřit. Za další: Jaké "oprávněné kritice" Eduard Tomáš "podléhá"? Snad podle odvolávky z tohoto tvrzení též "oprávněné kritice" doc. Ivana Štampacha v jeho článku "Éra Tomášových skončila", která vyšla po smrti Tomášových? Krom toho, co víme, nebyla nikdy žádná jejich éra (?). Jak a jaké tedy Tomáš "podléhá oprávněné kritice" po své smrti. Mimochodem, mohla by autorka laskavě upřesnit, co je předmětem oné kritiky, jíž prý Eduard Tomáš "podléhá" a co tuto kritiku činí "oprávněnou"? Autorka si možná plete oprávněnost s účelovostí.
Co autorka myslí následnými, opět patrně účelově nepravdivými konstrukcemi, že pro Eduarda Tomáše byl "jednoznačně důležitějším faktorem obsah učení….než podávaná forma" či "snaha předstoupit s jednoduše srozumitelnou naukou vycházející z principů kulturního prostředí Východu k posluchačům kultury zcela odlišného, křesťanského charakteru si jednoduše vyžádala různé oběti ve výkladu terminologických prvků náboženství obou kultur"? Nevím, nakolik se podávaná forma učení Eduarda Tomáše lišila od obsahu sdělení. Myslím, že ani příliš ne, už z toho důvodu - jak jsem uvedl -, že se snažil vše si sám na sobě ověřit, prožít. O tom, že podávaná forma tolik nekulhá za obsahem jeho učení, svědčí značná obliba u posluchačů i čtenářů právě pro onu jednoduchost a autenticitu. Své tvrzení o tomto "jednoznačně důležitějším faktoru" by měla podložit nějakým důkazem.
Stejně tak následující tvrzení. Nauka, se kterou Eduard Tomáš ke svým posluchačům a čtenářům předstupoval, nevychází pouze "z principů kulturního prostředí Východu". To je naprosto zavádějící informace. V téže větě tvrzení, že nauku předkládal "posluchačům kultury zcela odlišného, křesťanského charakteru" je zavádějící a nepravdivé. Celá věta je evidentně zkreslující dezinformací. A jakéže si tato "snaha předstoupit…jednoduše vyžádala oběti ve výkladu terminologických prvků obou kultur"? Důkazy o těchto obětech? Pokud má autorka potíže s terminologií užívanou Eduardem Tomášem či se cítí být snad sama tohoto jakousi obětí či se snad shledala s takovou obětí ve svém okolí, dovolil bych si poznamenat, že na konec vydaných knih Eduarda Tomáše (které mají, ke vší pravděpodobnosti, doma) nakladatelstvím Avatar je obvykle včleněn slovníček užívaných cizích výrazů.
Informace v úvodu části nazvané "Současné dění", která už o cestě mystika Eduarda Tomáše příliš nepojednává, je rovněž zavádějící. Autorka píše: "Po smrti Eduarda Tomáše zůstává jediná organizovaná skupina jeho následovníků….. Je soustředěna kolem nakladatelství a knihkupectví Avatar, které se i v současné době koncentruje na distribuci textů manželů Tomášových… Schází se zde skupinka…."
Dovoluji se ostře ohradit proti této nepravdě a vyvrátit tvrzení, že kolem nakladatelství a knihkupectví Avatar je soustředěna nějaká organizovaná skupina či skupinka! Jediné, co je zde organizováno, je chod firmy (vydávání jakož i prodej knih v knihkupectví), snad do jisté míry i vedení meditací pro zájemce z řad veřejnosti, kteří se rozhodnou přijít. Vše pouze ze strany majitelů nakladatelství a knihkupectví. Jinak naprosto nic nikomu nikdo neorganizuje, žádná organizovaná skupina či skupinka kolem nakladatelství a knihkupectví Avatar (zdali si nás autorka tohoto tvrzení s někým jiným neplete) soustředěna není, ani se zde neschází.
Nemohu souhlasit s tvrzením, že vzájemné soupeření a napadání mezi Avatarem a Jiřím Vackem (mimochodem, podle čeho jej autorka shledává mystikem?) se projevuje vůči názorovému pohledu Jiřího Vacka od dob naší obhajoby v časopise Dotek. Za 1) Nemyslím si, že by šlo o nějaké soupeření. Pan Vacek není pro nás (ani pro mé rodiče nebyl) žádným soupeřem, i když si to patrně o sobě myslí. Podle toho se i chová. On se ostatně tak chová ke každému, kdo jej neuctívá či má jiný názor. 2) S tím souvisí ono napadání. Pan Vacek již několik let vyzývá své zfanatizované čély, aby nás napadali, ač jsme s nimi nikdy nic společného neměli. Pan Vacek napadal mé rodiče ještě za jejich života (to je počátek a důvod rozepře), po jejich odchodu ze světa své napadání (dehonestace) vystupňoval a rozšířil na další osoby a na firmu. Ať mi však autorka sdělí, jak a kdy jsem já, nebo snad mí rodiče, naše firma, atd. napadali (autorka mluví o vzájemném(!) soupeření a napadání) pana Vacka. Pokud jsme se kdy ohradili proti Vackovu veřejnému nactiutrhání, šíření lží a pomluv, nekalé reklamě, zcizování autorských práv, štvaní jeho zfanatizovaných uctívačů atd., je to naše právo. Ať tedy laskavě autorka, když už, doloží ono "vzájemné soupeření a napadání".3) Z předchozího textu plyne, že naše rozepře s panem Jiřím Vackem se datuje dříve, než vyšel onen článek M. Paříka v časopise Dotek. Autorka zřejmě zapomněla, že jsme jí to, když se o tuto kauzu při své návštěvě v Avataru zajímala, sdělili.
Nevím, nakolik se Jiří Vacek distancuje od pojmu "guru", když se domnívá, že je "satguru". Pokud jde o Eduarda Tomáše, není pravdou, že by se distancoval od pojmů jako "duchovní učitel" či "guru". Sám oba pojmy, co vím, občas užíval, o sobě připustil, že v jistém slova smyslu je oprávněně nazýván "duchovní učitelem"; ovšem pojmu "guru" u sebe sama nikdy, co vím, neužil. Na rozdíl od Jiřího Vacka učil, že člověk má mít za "duchovního učitele" či "gurua" absolutní Pravdu čili všudypřítomného Boha, k té se má člověk obracet.
Zcela absurdní a scestné mi přijde, jak autorka uvádí "vzájemné podezření, že v pozadí nepřátelství stojí soupeření o autorská práva mezi dvěma nakladatelstvími s podobným zaměřením." Pozadí nepřátelství jsem nastínil. O soupeření o autorská práva nemůže být řeč. Vlastník autorských práv vždy za jistých podmínek poskytne pouze někomu licenci na vydávání a publikování díla. O tom, že pan Vacek autorská práva v nejednom případě jistou dobu obchází a zcizuje, byly podány důkazy a vyjde k tomu v nejbližší době na blogu "Kauza Jiří Vacek" zásadní článek. Pan Jiří Vacek vždy, jak je z něčeho, při podání důkazů, obviněn, ihned napadne protistranu z téhož; pouze tím si snad lze vysvětlit autorčinu domněnku o "vzájemném podezření". Jelikož se tyto úvahy objevují v článku o Eduardu Tomášovi, mohu jen laskavého čtenáře ujistit (a autorčino, či jak soudí, "vzájemné podezření" rozptýlit), že vlastníkem autorských práv k jeho dílu (a rovněž i k dílu Míly Tomášové) je nakladatelství Avatar.
Autorka dále, odvolávajíc se na knihu Eduarda Tomáše Paměti mystika, píše o úskalích, která veřejné vystupování přináší a kterých si byl Eduard Tomáš vědom. Navazuje svou úvahou: "A z hlediska současného soupeření dvou táborů, přičemž jeden z těchto táborů nese Tomášovo jméno, se projevují tato úskalí veřejného působení navenek."
Dovolím se opět ohradit. Jeden ani druhý ze soupeřících táborů nenese ničí jméno. To je nepravdivé a nepodložené tvrzení a tedy naprostá pomluva. Nevím, proč to autorka článku o Eduardu Tomášovi píše. Tábor Jiřího Vacka se, co vím, jistou dobu nazýval "skupinou vnitřního náboženství" a užíval různá útočná hesla ("zaměřte se na ně", "po ovoci poznáte je" atd.). Jméno Eduarda Tomáše nenese, co víme, žádný tábor. Hanlivá pojmenování "tomášovci", "oba avataři", "avatáři", "avatárovci", "Avátár", "Avatár", "Avater", "Avateřisté" atd. se může každý čtenář nalézt ve veřejnosti přístupné, na pomluvy bohaté literatuře pana Jiřího Vacka, ať na jeho internetových stránkách, či zejména v jeho "pamětech". Na druhou stranu, ať mne někdo prokáže, že jsem kdy použil pojmu "vackovec".
Autorka uzavírá svůj článek věnovaný Eduardu Tomášovi slovy: "Eduard Tomáš obětoval vlastní duchovní osobnost veřejnosti, která s jeho mystickým poselstvím nakládá po svém." Dovolím si proti tomuto tvrzení vznést opět protest. Vlastní duchovní osobnost Eduarda Tomáše nebyla v žádném ohledu nikterak nikým obětována, jím samým ani nikým jiným. Podle autorky by se tak stalo proč? Jak a čím? Snad v tvrzení mladé autorky lze spatřovat její úzce specifický a vyhraněný postoj k duchovní osobě Eduarda Tomáše. S druhou částí věty nelze než souhlasit. Též autorku samu z onoho nakládání s mystickým poselstvím Eduarda Tomáše nelze vyloučit.
V úctě a lásce
Miloš Tomáš