 |
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
|
religionistický časopis o současné náboženské scéně |
Dopis pana Martina Paříka
Autorka např. uvádí:
"Pro individuální cestu mystika, který se zabývá východními naukami tak jako Eduard Tomáš."
(Tučně M. Pařík) Hned na úvod zavádějící nepřesnost. E. Tomáš studoval snad všechny dostupné mystické směry, tedy jak východní, tak západní. Jeho prvořadým zájmem však bylo tyto nauky na sobě vyzkoušet, realizovat je.
"S Mílou se také společně starali o skupinu svých přátel a příznivců..."
Přátelé Tomášových byli a jsou svéprávní jedinci, kteří se o sebe dokázali postarat sami. Samotní Tomášovi neměli zapotřebí se o kohokoli starat. Autorka měla patrně na mysli "starost" o jejich duchovní vývoj.
"Zpravidla pak (E. Tomáš) dosvědčuje pravdivostní hodnotu určitých vlastních výroků výroky z různých náboženských prostředí."
Tomáš si pravdivostní hodnotu svých výroků verifikoval zpravidla vlastními duchovními zkušenostmi. Na analogické poznatky z různých nauk spíše poukazoval. Své vlastní vyjádření jimi doplňoval, obohacoval.
"Za synkretické kroky ve svých studiích podléhá Eduard Tomáš oprávněné kritice zejména z důvodu lehkovážné manipulace s termíny a výroky z různých náboženských tradic."
Je docela absurdní a úsměvné chtít svobodnou duši mystikovu spoutat jakoukoli terminologickou škatulkou. Mystika totiž není teoretická disciplína. Jejím cílem je realizace nejhlubšího Vědomí za hranicí mysli, a nikoli pěstování uhlazeného pojmosloví či vytváření nějakého systému. Z tohoto pohledu není několik mystik - křesťanská, buddhistická, islámská atd. To jsou jen představy lidí žijících v dualitě. V nejzazší hlubině Vědomí "panuje" absolutní "synkretismus" čili Jednota - z křesťana, buddhisty či hinduisty "zůstává" toliko nerozlišené Vědomí. Mystik pro vylíčení svých introspektivních zkušeností užívá slova intuitivně a spontánně s ohledem na aktuální duchovní úroveň auditoria. Nechtějme prosím jeho širokou duši omezovat terminologickými úzy. Vraťme se raději k onomu Slovu na počátku, či spíše k čistotě nezrozeného. Kritizován může být Tomáš od kohokoli za cokoli avšak přisvojovat si oprávněnost této kritiky je poněkud smělé.
"Po smrti Eduarda Tomáše zůstává jediná organizovaná skupina jeho následovníků, která se přímo odvolává na myšlenky manželů Tomášových . Je soustředěna kolem nakladatelství a knihkupectví Avatar."
Vyvstávají otázky: Jakým způsobem je skupina organizovaná, jak je strukturovaná, kdo jsou její členové, kdo ji vede?
Jde o zjevný nesmysl. Organizovaná a řízená je pouze firma Avatar, tak jako každá firma, a to jejími majiteli. Lidé, kteří do Avataru přicházejí na přednášky a meditace, nijak organizovaní nejsou. Jde o lidi s různými přístupy k duchovním naukám. Neexistují žádné vstupní dotazníky ani formální řád.
"Jiří Vacek ve svých autobiografických knihách podrobil kritice hned několik uznávaných mystiků s jejich předkládanou duchovní naukou."
Jiří Vacek prohlásil "Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…" (Jak jsem hledal... 6, str. 221 ) Už toto jeho tvrzení samo o sobě je v rozporu s tím, jak autorka kvalifikuje jeho faktické insinuace. Jestliže totiž Vacek ve své knize napíše o Eduardovi Tomášovi v souvislosti se zádušní mší, že zradil jógu, vrátil se do lůna katolické církve, že nevěřil tomu, co učil atd., ačkoli o žádné zádušní mši nic netušil - o jejím konání se rozhodlo až po Tomášově smrti, dále že se v Lucerně během přednášky E. Tomáše nemeditovalo, ačkoliv součástí každé jeho přednášky byla řízená meditace, nejedná se přeci o žádnou kritiku nebo "názorový pohled", nýbrž o jednoznačné pomluvy, které poškozují dobré jméno Avataru a jeho autorů. Je pak přirozené a korektní, že se Avatar brání.
"Jejich obhajoba vůči názorovému pohledu Jiřího Vacka se veřejně objevila v nezávislém měsíčníku pro duchovní kulturu Dotek. Od té doby se vzájemné slovní soupeření a napadání projevuje na několika internetových stránkách a diskusních fórech."
V tomto případě jde o zkreslující nepřesnost ve vylíčení průběhu konfliktu. Ověřitelná skutečnost je následující. Na počátku byly dvě knihy pamětí J. Vacka (6. a 7. díl), v nichž autor uvedl celou řadu pomluv a nepatřičných odsudků nejen autorů nakladatelství Avatar (Tomášových, Púndži, Krishnamurtiho, ale též Fr. Drtikola, Dr. Tomáše Halíka aj.). Mlčení Avataru trvalo zhruba rok. Až po vydání 7. dílu pamětí, když tyto útoky a pomluvy neustávaly a bylo zřejmé, že nešlo o nahodilý Vackův úlet, vyšel zmiňovaný článek v Doteku, v němž se jeho autor zastal dehonestovaných mystiků a pokusil se nastínit motivaci dehonestací. Následovala organizovaná kampaň Jiřího Vacka a jeho obdivovatelů vůči M. Paříkovi (desítky dopisů a mailů, obsahujících mj. výhrůžky a urážky, též zastrašovací návštěva tří jeho žáků v Avataru), trvající několik týdnů. V dalších dílech svých pamětí a na svém webu Jiří Vacek pokračoval v hrubých dehonestacích Avataru a jeho autorů a pracovníků a své útoky stále stupňoval. Od článku v Doteku Avatar cca další jeden rok, i přes neustávající výpady Vacka, nijak nereagoval. Až zhruba po roce se pracovníci Avataru dozvěděli, že na diskusním fóru Jitřní země probíhá polemika Jiřího Vacka a jeho žáků s několika účastníky fóra. Až když jeden ze zastánců Tomášových na fóru vznesl výzvu, kde jsou pokračovatelé Tomášových, že je nebrání před napadáním a pomluvami, začali pracovníci Avataru na tomto fóru obhajovat ostouzené osobnosti duchovního života. Po nějakém čase pracovníci Avataru přestali toto fórum navštěvovat a využívají jiného blogu, který je určen výhradně obraně proti útokům a dehonestacím Vacka a jeho přízniců, které eskalují v jeho knihách a na jeho serveru.
V jisté nadsázce lze zjednodušené vidění sporu autorkou článku přirovnat třeba k pojímání aktivit Charty 77 vůči totalitnímu režimu. Prostě dva rivalové, kteří se hašteří. Vždyť přece všem by mělo jít o to, aby byl klid na práci…
"Existující situace se často charakterizuje jako vytvoření dvou táborů "vackovců" a "tomášovců". Jejich spory mimo jiné rozebírají autenticitu pojmů "duchovní učitel" či "guru" v případech obou českých mystiků Eduarda Tomáše a Jiřího Vacka, zatímco oba zmiňovaní se od těchto pojmů distancují."
Zde se dopustila autorka zásadního omylu. Zatímco se Eduard Tomáš nikdy za duchovního učitele v nejhlubším slova smyslu neoznačoval a nepovažoval, Jiří Vacek se za duchovního mistra považuje a veřejně označuje ("Jak jsem byl udělán mistrem", "Guruovat není legrace." (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe díl. 10., str. 182))(…) "Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou "vzácnou bytostí", i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili." (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe díl 10., str. 180-181), přijímá označení satguru a cítí se být "vzácnou" duchovní osobností, povyšuje se nad své žáky i nad jiné mystiky. Další nepravdou je, že by se Eduard Tomáš (Už vůbec ne J. Vacek, který se navíc těmito pojmy zhusta tituluje sám a nechává oslovovat svými přívrženci, jejichž devótní dopisy si otiskuje do svých knih. Např. jej oslovují: "Předrahý Mistře Pane Vacku", "Vážený a milý pane Vacku, velký Mistře!", Drahý a nade vše vážený Božský učiteli".) v obecné rovině distancoval od pojmu "duchovní učitel" či "guru". E. Tomáš pouze odmítal toto označení v kontextu se svou osobou (říkával sice, že v jistém smyslu učí duchovním naukám, avšak za jediného a pravého Duchovního učitele považoval univerzální božství, nikoli osobu). Jakoukoliv titulaturu "duchovní učitel", "mistr", "guru" apod. z principu odmítal, natož aby se jí, jako pan Vacek, dokonce chlubil.
"Tento spor je odůvodňován také vzájemným podezřením, že v pozadí nepřátelství stojí soupeření o autorská práva mezi dvěma nakladatelstvími s podobným zaměřením."
V této nejasně formulované myšlence se vyskytuje několik nepravd. Zaprvé nikdo z Avataru z principu nechová vůči nikomu žádné nepřátelství. Jiří Vacek ovšem vnímá Avatar jako svého nepřítele a konkurenta a v tomto duchu jej prezentuje. Avatar s nikým nesoupeří o autorká práva. Avatar, když měl zájem o vydání nějaké knihy, zažádal majitele o svolení a buď je obdržel, nebo, nebyla-li volná, nikoliv. Jiří Vacek, když od Ramanášramu nezískal práva k vydání jisté knihy, obvinil Avatar z intrikování v Ramanášramu a inicioval petice svých žáků, v nichž hrubě pomlouvají Avatar ze sympatií ke komunistické ideologii, ze ziskuchtivosti apod. (viz jeho web). I poté, co Avatar získal výlučnou licenci na určitý titul, Jiří Vacek svoji oxeroxovanou překladovou verzi téhož nadále nelegálně prodával a tím porušoval práva Ramanášramu i Avataru. Autorskoprávní záležitosti Avataru jsou naprosto transparentní a příslušné smlouvy jsou k dispozici. Sám Jiří Vacek přiznal, že s ním Ramanášram ukončil spolupráci, protože dezinterpretuje učení Ramany Maharšiho.
"…byl si vědom (rozuměj E. Tomáš) i všemožných úskalí, která veřejné vystupování přináší. A z hlediska současného soupeření dvou táborů, přičemž jeden z těchto táborů nese Tomášovo jméno, se projevují tato úskalí veřejného působení navenek. Eduard Tomáš obětoval vlastní duchovní osobnost veřejnosti, která s jeho mystickým poselstvím nakládá po svém."
Zde by měla autorka objasnit, který tábor nese Tomášovo jméno. Žádný takový tábor neexistuje. Jsou zde pouze pracovníci Avataru, k nimž se občas zcela nahodile připojilo několik sympatizantů. V podstatě tu jde pouze o Avatar, který brání své autory a svůj podnik.
Bylo by jistě korektnější, kdyby si Kateřina Tomášová, když chtěla hodnotit a zobecňovat "současné dění", zejména jeho problematické aspekty, opatřila dostatek hodnověrných informací a podkladů. V Avataru je velké množství písemných dokumentů, vyvracejících její paušalizující teze. Ostatně i důslednější a hlubší studium internetových záznamů by ji mohlo ušetřit omylů, jichž se bohužel dopustila a které vrhají negativní světlo na činnost duchovního centra Avatar.
A tak místo, aby se vážně snažila o postižení pravdy, jíž Eduard Tomáš zasvětil svůj život, "naložila s jeho mystickým poselstvím po svém".