Religionista odpovídá na čtenářovu otázku

Amish - ostrov 17. věku

TOMÁŠ NOVOTNÝ

"Co to je Amish? Setkal jsem se s nimi při cestě Spojenými státy," zatelefonoval do redakce čtenář Dingiru z Prahy 2. Odpovídá doc. ThDr. Tomáš Novotný z Ostravské univerzity.

V těchto dnech probíhá soudní spor v americkém státě Michigan mezi jednou z nemocnic a manžely Stutzmanovými, kteří se snaží nemocnici zabránit, aby zahájila chemoterapeutickou léčbu jejich tříleté dcery, která trpí leukémií. Jejich důvody jsou jasně náboženské - patří totiž do náboženské skupiny tzv. Amish (vyslov amiš).

Příslušníci tohoto náboženství - i když nejsou zcela zásadně proti jakékoli lékařské péči - se snaží vyhýbat čemukoli, co cítí jako součást moderního světa. Tím se stávají religionisticky velice zajímavou skupinou, jež se snaží od konce 17. století, kdy se oddělila od anabaptistické skupiny mennonitů, nepodlehnout žádnému pokroku, a tak důsledně manifestovat své oddělení od "tohoto světa".

Jejich tehdejší vůdce Jacob Ammann, podle něhož také dostali Amish své jméno, se domníval, že mennonitské hnutí již není dostatečně přísné a podléhá zesvětštění. Pravý křesťan podle něho nesmí podlehnout žádné módě tohoto světa. On a jeho následovníci začali toto pravidlo aplikovat na všechny oblasti života. A tak např. protože se tehdy stalo nejnovějším módním výstřelkem používání knoflíků na oděvech, staly se mu knoflíky jedním ze symbolů moderního hříšného světa. Jak hlásal, pravý křesťan nosí pouze oblek s háčky. Zajímavé je, že si Amish zachovali tyto důrazy až do současnosti.

Dokonce i tehdy, když se na začátku 18. století většina z nich po náboženské perzekuci přestěhovala z původního Švýcarska a dalších evropských zemí do Spojených států, se svého radikálního odmítání pokroku nevzdali. Dodnes je např. oblek s knoflíky v jejich přísných kruzích zakázán a celé oblečení je udržováno tak, jak bylo běžné v 17. století ve Švýcarsku a jižním Německu: muži i chlapci nosí většinou černé obleky a široké ploché klobouky, ženy a dívky mají dlouhé sukně a na hlavách čepce.

Muži také musejí od svatby (v některých oblastech od křtu, jenž se provádí po 16. roce) nosit plnovous. Na horním rtu se však muži holí. Důvodem je to, že se sice v Bibli na mnoha místech mluví o vousech, ale nikde se nemluví o kníru. Ten je podle nich již po staletí symbolem frajerství a vojenství. A Amish jsou samozřejmě již od svého mennonitského původu zásadní pacifisté.

Podobně si udržují i po třech stech letech pobytu ve Spojených státech svůj jihoněmecký dialekt, tzv. Pennsylvania Dutch, kterým mezi sebou komunikují. Jeho označení vzniklo spojením jména státu, kde většina Amish žije, s mylně zaměněným Dutch (angl. holandština) s německým Deutsch. Bible je však čtena v klasické němčině a stejně tak neměnně jsou zpívány i staré německé písně, jež si Amish kdysi přivezli z Evropy. Jejich Ausbundský kancionál je vůbec nejstarší protestantský zpěvník, který se doposud užívá. Obsahuje však pouze slova písní. Melodie se předávají ústní tradicí z generace na generaci. Zpívá se zásadně jednohlasně, protože vícehlas je považován za znak světskosti. Stejně tak není povolen žádný instrumentální doprovod. Zpívá se velice zbožně, důstojně a pomalu.

Při bohoslužbách příslušníci této náboženské společnosti sedí na prostých dřevěných lavicích bez opěradel. Bohoslužby se konají každou druhou neděli a místo konání se stále mění. Tradiční skupiny Amish (tzv. Old Order Amish) nemají stálé modlitebny, ale lavice vždy na bohoslužby stěhují do domu jednoho ze členů sboru. Typické je, že se bohoslužby konají ve stodole na mlatě, (tzv. Dreshden).

Bohoslužby trvají asi tři hodiny. Většinou obsahují dvě kázání a řadu tzv. svědectví. Kazatelé přivítají každého tzv. svatým polibkem. Kazatelé, spolu s diakonem a biskupem, jenž je hlavním vedoucím sboru, jsou přirozeně nejdůležitějšími postavami komunity, protože vše je podřízeno náboženskému životu. Všechny tyto funkce jsou doživotní a muži do nich nejsou voleni, ale losováni.

Jednou z důležitých funkcí těchto mužů je také provádění kázně příslušníků komunity. Dohlížejí na to, zda všichni členové žijí v souladu se zvykovým právem komunity (tzv. Ordnung) a v případě porušení pravidel uplatňují nejrůznější tresty, včetně tzv. shunning, trestu stranění se dotyčného hříšníka. To spočívá např. v tom, že s ním nikdo nesmí jíst u jednoho stolu, a to dokonce ani v jeho vlastní rodině. Vzhledem k tomu, o jak úzké a uzavřené společenství se jedná, je tento způsob velice silným prostředkem, jak navrátit hříšníka zpět k pořádku.

Komunita Amish totiž nemá žádné skutečné kontakty s vnějším americkým světem. Své děti vychovává ve svých vlastních jednotřídních školách, kam docházejí děti po dobu osmi let. Jakékoli vyšší vzdělání je považováno za nevhodné. Nejvyšší soud Spojených států dokonce udělil pro děti z Amish komunity v roce 1972 výjimku z povinné školní docházky po ukončených osmi letech. Dokonce ani učitelé na těchto školách nemají vyšší vzdělání než právě těchto osm tříd.

Amish komunita je samozřejmě naprosto endogamní (sňatky jsou povoleny jen mezi členy komunity). V důsledku toho vznikají složité příbuzenské vztahy a většina komunity si stále udržuje tatáž příjmení. Takže většina ze 150 tis. příslušníků tohoto náboženství se jmenuje Stolzfus, King, Fischer, Beiler nebo Lapp. Dochází tak někdy ke kuriózním situacím, kdy například ve škole je řada dětí stejného příjmení. V jedné Amish škole se dokonce všechny děti jmenují Stolzfus. (Dokonce i jejich učitelka má totéž příjmení.)

Tato situace vzniká i proto, že Amish neprovádějí žádné misijní aktivity a již vzhledem k uzavřenosti jejich společnosti a k jazyku, jímž se dorozumívají, se nestává, že by se k nim připojil někdo "z venku". Ani mimo školu nemají děti a mládež žádný kontakt mimo své náboženskokulturní prostředí. Většinu svého mimoškolního času tráví ostatně prací na farmách svých rodičů.

Absolutní většina Amish se živí zemědělstvím. A vzhledem k tomu, že odmítají jakékoliv moderní vynálezy, jedná se o práci extrémně fyzicky vyčerpávající a časově náročnou. V současné době probíhá jednání v kongresu Spojených států o poskytnutí výjimky ze zákona na ochranu dítěte pro děti z Amish komunity. Po udělení této výjimky budou moci děti Amish - z náboženských důvodů - oficiálně vykonávat práce, které jsou jinak dětem pro fyzickou náročnost nebo nebezpečnost prostředí zakázány, např. budou smět pracovat na pile.

Veškeré práce se provádějí v podstatě stejným způsobem, jak byli Amish naučeni ve své staré vlasti v 17. století. Jedinou pomocí jsou jim tažná zvířata. I jako dopravní prostředek používají Amish pouze malé buginy tažené koňmi. Velký spor vznikl poté, co dopravní inspektorát nařídil, aby tyto vozíky byly opatřeny alespoň červeným světlem vzadu. Vzhledem k tomu, že s těmito vozíky jezdí Amish v normálním americkém silničním provozu, se takový požadavek zdá být oprávněný. Amish se tomuto opatření dlouho bránili (i když nakonec nátlaku podlehli), protože elektřina je pro ně také symbolem současného světa.

Ostatně elektrifikaci svých vesnic zásadně odmítají s biblickým odůvodněním, že by se jednalo o nepovolené spojení s tímto světem, před kterým varuje apoštol Pavel (např. v dopise Římanům 12,2). Přesto se v současné době nacházejí v některých Amish komunitách elektrické spotřebiče. Využívají však pouze vlastní elektřinu vyrobenou větrnými nebo vodními generátory. Podobným kompromisem je i používání ledniček s plynovými bombami a dojících a čerpacích zařízení poháněných vodním kolem. Určitému pronikání "modernizace" je asi při vší snaze náboženských vedoucích těžké zabránit. V jedné Amish škole jsem dokonce viděl i cyklostyl - ovšem starého typu na ruční klikový pohon.

V současné době také existuje řada nejrůznějších větví tohoto hnutí, kdy vedle tradičně nejpřísnějších tzv. Amish starého řádu (Old Order Amish) existují např. Amish nového řádu (New Order Amish) nebo tzv. Beachy (čti bíči) Amish (podle biskupa Mosese Beacheho), kteří povolují jisté kompromisy s moderním způsobem života. Tyto skupiny dokonce staví své vlastní modlitebny, smějí vlastnit telefon (i když nesmí být umístěn v obytném domě, ale ve zvláštním přístřešku odděleném od domu cestou) a povolují i další úlevy z přísného tradičního života.

A právě v těchto přechodných fázích je zajímavé pozorovat, jak jsou některé skutečnosti hluboce spjaty s náboženskou tradicí, takže se jich ani tito "liberální" věřící nedovedou dopustit. Tak např. pneumatiky byly vždy považovány u Amish za nepřípustný moderní vynález. Proto jsou všechny koňmi tažené buginy opatřeny pouze tvrdými koly. Kuriózní situace nastává tehdy, když v tak liberálních odnožích, kde dokonce při polních pracích používají traktor(!), jezdí tento traktor bez pneumatik, protože tradiční odpor vůči pneumatikám není možné překonat.

Přes všechny možné úlevy a kompromisy tak zůstává Amish komunita naprosto svérázným prostředím, žijícím uprostřed americké kultury svým vlastním životem. Když se s nimi více seznámíme a poznáme, o jak nábožensky i kulturně specifickou skupinu se jedná, ukáže se zcela zřetelně, jak nemyslitelné musí rodičům tohoto vyznání připadat, když jim je jejich dítě odebráno a umístěno v moderní americké nemocnici. Nadto jim je oznámeno, že mu budou chemicky zabíjeny krevní buňky. Nevyhnutelně pak musí dojít ke střetu práva rodičů na rozhodnutí v souladu s jejich vírou a zodpovědností lékařů poskytnout takovou léčbu, která je podle jejich znalostí tou nejúčinnější.

P.S.: Poslední zprávy o vývoji tohoto soudního případu sdělují, že soud rozhodl ve prospěch nemocnice a dal lékařům právo použít léčbu podle vlastního uvážení. Manželé Stutzmanovi se však nevzdávají a bojují dalšími prostředky o své právo nechat léčit svoji dceru v souladu se svojí náboženskou tradicí.