Guru dokazuje, co vše si může dovolit

Sri Chinmoy - muž kvantity

Tomáš Novotný

K založení nové náboženské skupiny mohou vést nejrůznější důvody. Často se zdůrazňuje touha zakladatele po získání peněz. Motivy však bývají různorodější a vzájemně propojené. Někdy se může jednat u zakladatele o nefalšovaný náboženský blud, jindy může jít (zvláště v počátcích) o skutečnou touhu nějak lidem pomoci. Velice silným a častým motivem také bývá potřeba zakladatele mít kolem sebe skupinu lidí, která se mu obdivuje a která je na něm závislá. Tato potřeba může někdy přerůstat až do zjevného exhibicionismu. Tak se tomu zdá být i v případě náboženského vůdce Sri Chinmoye.

U tohoto muže je unikátní a typické, že se však jeho exhibicionismus neomezuje na pole náboženské, ale zahrnuje nejrůznější oblasti lidské činnosti. Umožňuje mu to jeho základní náboženské učení, které nazývá integrální jóga. Přejal ho od svého učitele Sri Aurobinda, v jehož ášramu (komunitě) v indickém Pondicherry strávil celých dvacet let. Toto učení zdůrazňuje, že za účelem duchovního růstu je potřeba propojit duchovní cvičení s uměleckou činností a sportovními výkony.

Tak může Sri Chinmoy být obdivovanou modlou ve všech těchto oblastech. Ti pak, kdo mají silnou potřebu upnout se na výjimečnou osobnost, mohou ve Sri Chinmoyovi, anebo spíše v mýtu, který ho obklopuje, svou potřebu uspokojit měrou vrchovatou. Sri Chinmoy např. vystupuje jako hudebník. Údajně složil mnoho tisíc písní a pořádá tzv. mírové koncerty, při nichž hraje na řadu hudebních nástrojů. Záleží ovšem, jakýma očima se nyní na tuto činnost budeme dívat. Když ji budu hodnotit jako nezávislý hudební kritik, pak musím dojít k závěru, že melodie jeho písní působí spíše jako náhodně rozhozené noty bez formy a motivu. A po pravdě řečeno, neznám ve svém okolí člověka, který by nebyl schopen takovou melodii složit.

Když však budu Sri Chinmoyovy melodie nahlížet jako jeho obdivovatel, mohu se obdivovat nejen jejich množství, ale mohu v tomto notovém chaosu hledat a nacházet záblesky melodií, jež se pak pro mne mohou stávat božskými jiskřičkami, které mně guru udílí jako pouhé ochutnání své geniality.

Podobně i Chinmoyovy instrumentální výkony je možné jednoduše hodnotit z pozice hudebního kritika. Pak dopadnou velice špatně, protože schopnost hraní na několik desítek nástrojů, s nimiž se Chinmoy předvádí, je vesměs velice slabá. Nejobdivuhodnější na jeho koncertech je fakt, že Chinmoy najde odvahu svou neschopnost vystavovat před tolika posluchači. Snad ho do této pošetilosti vmanipulovávají jeho vyznavači svým obdivem, když jeho neumění interpretují jako božskou nezávislost na běžných hudebních formách. Z tohoto pohledu je pak možné hodnotit nekontrolované a náhodné bouchání a jiné rozezvučování nástrojů jako průhled do nějakého jiného světa. Z religionistického hlediska je pak možné poslech této hudby srovnat s věštěním z letu ptáků, zobání kuřat nebo lití olova, kdy právě náhodné se stává božským orákulem. Podobné rysy vykazuje i jeho výtvarné umění. I v této oblasti staví Chinmoy na odiv především rekordní počty svých kreseb. Specialistou je především na kreslení jednoduchých perokreseb ptáčků, jichž už údajně nakreslil devět milionů. Obrázky jiných zvířat už často vzbuzují pochybnosti o skutečném talentu tohoto obdivovaného Mistra. U mo-numentálních abstraktních obrazů je pak často těžké ohodnotit podíl náhody a umělcova přičinění při vzniku zajímavých barevných kombinací.

I v případě hodnocení Chinmoyovy básnické činnosti se bude rozcházet literární kritik a Chinmoyův oddaný žák. Tentýž verš je možné považovat jak za neumělý pokus o poezii, tak i za výron Chinmoyova božství. A tak zbývá jako fakt opět pouze neuvěřitelná kvantita Chinmoyových literárních výtvorů. A i v této oblasti se nezapomene Sri Chinmoy předvádět a překonávat své vlastní rekordy, takže se třeba pyšní tím, že za jeden den nejen nakreslil 16 031 obrazů, ale že za stejnou dobu i napsal 843 básní.

Kvalita, která není pochopitelně objektivně měřitelná u umělecké činnosti, může být však zcela přesně měřena u sportovních výkonů. Přesto se Chinmoy chce předvést i na tomto poli. Tvrdí o sobě, že se mu podařilo zvednout tři a půl tuny jednou rukou, či že zvedl slona i letadlo. Přes svůj věk (*1931) se Sri Chinmoy rád svlékne do trenýrek a předvádí svým obdivovatelům, jak umí běhat. V očích žáků je pak v těchto okamžicích viděn prodchnut božskou mocí, která ho nese neuvěřitelnou rychlostí po tartanu stadionu. Pokud však přijde na stadion skeptik se stopkami, zjistí, že jeho výkon na 100m se pohybuje kolem 18 vteřin, což by mu nestačilo ani na mnohé české veterány jeho věku, přestože se tito nechlubí nadpřirozenými vlastnostmi.

Ve svém nezměrném exhibicionismu pak Sri Chinmoy nutí i své žáky, aby se s jeho jménem na prsou zúčastňovali nejrůznějších maratonů a jiných extrémních sportovních výkonů. Své jméno se snaží také napsat na nejrůznější desky a sloupy, které pak jeho žáci umísťují po celém světě. Dělají to pod záminkou, že příslušné body (např. Niagarské vodopády, Mariánské Lázně, Ruzyňské letiště atd.) jsou prohlašovány za tzv. mírové květy Sri Chinmoye, mírová města Sri Chinmoye či za cokoli jiného, kam lze vložit jeho jméno.

S touto činností souvisí i jeho další vášeň. Ta spočívá ve sbírání vlastních fotografií, na nichž je zachycen se všemi celebritami, které se mu jen podaří dostihnout. Není tedy divu, že se pyšní ve své sbírce fotografií s Václavem Havlem, Billem Clintonem, Matkou Terezou a mnoha, mnoha dalšími.

K uspokojení všech těchto svých exhibicionistických potřeb pak Sri Chinmoy využívá armádu dvou tisíc naprosto mu oddaných mladých lidí, kteří mu výměnou za příslib dosažení duchovního pokroku, odevzdávají svůj čas, talent i rozum.

A tak přestože je možné namítnout, že Sri Chinmoy vlastně nikomu svou činností neškodí, domnívám se, že mladý člověk se může věnovat prospěšnějším věcem, než obětovat všechny své síly exhibicionismu jednoho stárnoucího muže.

Rámeček

Milí bratři a sestry,

Posílám hodně pozdravů pro každého u nás. Být s Guruem je tak naplňující, že nyní jsem šťastná, jako jsem již dlouho nebyla. Už rozumím, proč mi Guru několikrát opakoval, že se pak musím vrátit zpátky. Práce v pekárně, která je spíše cukrárnou či kavárnou, mě skutečně baví. Při jakékoli práci zůstávám naprosto tichá, ponořená dovnitř a opakuji si mantry, nebo si v duchu zpívám. Cítím Boha, jak vibruje a zaplavuje mě vnitřní blažeností. Protože jsem tu jako pomocník, chodím na Aspiration-Ground pokaždé, když Guru přijede. Často bývají dlouhé meditace v chůzi...

Včera, 16.11., jsem měla výročí, kdy jsem dostala duchovní jméno. Odpoledne jsem koupila tři růže pro Gurua a napsala jsem Mu krátký dopis. Večer jsme měli prašád před Guruovým domkem a když jsem se vrátila zpět, začala jsem opakovat své jméno stokrát, jako v okamžiku prvního přijetí. Při devadesáti zazvonil telefon a Guru mě pozval, abych přišla za Ním. Byla jsem s Guruem asi dvě hodiny, dívali jsme se na nějaké komedie, nejdříve z restaurace, pak z vojenského prostředí a nakonec z chemické laboratoře. Ta poslední komedie byla poněkud drastická a když tam už málem přetrhli jednoho člověka, dívky téměř vykřikovali, Guru to dal zastavit. Jedna dívka měla narozeniny a připravila jako prašád růže s básní o vděčnosti a velkou fotogragii Guru s novou modlitbou, kterou Guru dal naposledy. Ještě než byl prašád, nám Guru každému dával růži z rukou. S Láskou Kalpalata

Z "Manifestačního časopisu československých Center" žáků Sri Chinmoye "Victory Gong", č. 6, 12/1997. Text nebyl v redakci Dingiru stylisticky upraven.