|
Otázky a odpovědi V této rubrice vítáme názory a otázky čtenářů, došlé na
adresu redakce:
HUMANISTICKÉ HNUTÍ Dingir 2 / 98, str. 9 ... Chtěli bychom odpovědět na článek o Humanistickém Hnutí uveřejněný v 2. čísle vašeho časopisu a zároveň položit pár otázek. Zdá se vám korektní publikovat článek plný neověřených nepravdivých informací napsaný chlapcem, který si hraje na malého sociologa a novináře, o důležitém mezinárodním hnutí, jako je Humanistické Hnutí? Zdá se Vám korektní, že si chlapec hraje na malého tajného agenta vydávajícího se za člena Hnutí, dělajícího ze sebe kamaráda proto, aby se mohl dostat až do domovů ostatních členů Hnutí, a to jen s cílem napsat článek? Vrátilo se snad StB? Proč tahle potřeba degradovat "malé" organizace, které vybočují z dominantního schématu. Proč se stále přiklánět na stranu toho, kdo v danou chvíli vypadá jako nejsilnější? Že by oportunismus? Je nutné mít všechno pod kontrolou? Nostalgie po komunistickém režimu? Anebo možná bránění ideologie těch politiků a těch institucí, které všeobecně financují noviny a masmédia? Za Humanistické Hnutí:
SATANISMUS Dingir 3 / 98, str. 10 - 20 Musím vyslovit politování, ale až na malé výjimky jsem materiálem
o satanismu zklamaný. Kdo je vlastně vyznavačem "Satana"?
Podle teologických dogmat ten, kdo dobrovolně není poslušný Bohu, je modloslužebníkem ďábla. Já osobně ovšem nemám právo nazývat své
nekřesťanské přátele "satanisty", ani si to o nich nemyslím.
Podle mě satanista není ani p. Jiří Valter. Je to nemocný člověk s
mylnými představami. Je mi ho osobně líto. Pro ty, kteří chtějí být
spaseni, platí, že musí uvěřit živému Kristu, který je konkrétní
osobou. Kristus není jen Slovo. To samé platí pro Satana. Není jen
slovo! Je to taktéž (a zatím) působící živá bytost. Dovolím si
tvrdit, že ti, kteří této osobě dali svůj život, jsou satanisté.
Pan Valter a jemu podobní jsou šílenci. Tolik k tomuto tématu... DOPORUČENÍ Časopis Dingir má vynikající úroveň. Doporučím ho svým přátelům. Obsah Dingiru se mi velice líbí, budu si jej pravidelně kupovat.
Prosím, pokračujte v jeho dalším vydávání. Vzhledem k tomu, že svědkové Jehovovi byli státem registrovaní a
existují jejich seznamy s přesnými adresami, bylo by vhodné provést
jednorázovou celostátní akci a každému z nich poslat po jednom výtisku
časopisu Dingir, aby se povinně seznámili s historií vlastní
organizace. Ta je totiž pro 99% z nich úplně neznámá a pro 90% přísně
tabu. Jsem ráda, že váš časopis vznikl - je opravdu potřebný!
MOTIVACE PŘÍCHOZÍCH DO SEKT Za některých okolností vědomé a záměrné působení na vytipované vrstvy či skupiny, zejména takové, které v dané společenské situaci čelí mimořádným potížím, může znamenat rychlý nárůst přívrženců organizace. (Koneckonců se stejným jevem se v historii setkáváme nejen u náboženských organizací.) Příkladem může být rychlý početní růst členů Sóka gakkai v Japonsku od konce 50. let, který této náboženské organizaci umožnil v 60. letech vstup do politiky prostřednictvím strany Kómeitó (založena 1964) s ambiciozní vizí stát se v polovině 70. let vládnoucí stranou. Analýzy záhy ukázaly, čím byl tento nevídaný růst, který s sebou nesl pochopitelně i zvyšování vlivu v politické oblasti, způsoben. Sóka gakkai tehdy pohotově reagovala na příliv venkovského obyvatelstva do velkoměst, vyvolaný strukturálními změnami japonského zemědělství. Venkované ztráceli vazbu na své původní vesnické společenství, přičemž v Japonsku byla lokální komunita pro jedince velice významným činitelem, proto s povděkem přijímali společenství, které jim nabízela Sóka gakkai. ...Povážlivé je, jsou-li tato učení nazírána nekriticky a je-li přeceňován jejich vliv v zemích, odkud jsou přejímána. Například japonský zen se v 50. letech stal módní záležitostí ve Spojených státech, pak se tento zájem rozšířil do západní Evropy a konečně i na východ, ale v Japonsku samotném není učením ani praxí, jimiž by byl současný život prosycen. Vzpomínám si, jak asi před 15 lety byla v Národním muzeu v Praze přednáška tehdejšího ředitele japonské školy při zdejším velvyslanectví. Jeden z dotazů v diskusi zněl, jakým způsobem se využívá praxe zenu při školním vyučování. Tazatel sám podotkl, že pro nás je Japonsko především zemí zenu. Ředitel byl vysloveně na rozpacích a řekl, že slyšel o jakési soukromé škole, která snad má meditační místnost, ale jinak o tom nic neví. Snad ještě horší je, přejímají-li se tato učení v pokřivené interpretaci nebo od extrémních skupin, případně se z původních doktrín a pojmů dělá jakýsi odvar, jímž se někteří vůdci snaží dodat na mystičnosti skupinám, které vytvářejí. V článku o hnutí Vanilla se poukazuje na souvislost s východními naukami, jak o ní svědčí graf vanillové hierarchie (Dingir 2, str. 16). Uveřejněný graf (tamtéž) je slátaninou vzájemně nesouměřitelných japonských pojmů evidentně převzatých z různorodé literatury o Japonsku. Je s podivem, že se tam neobjevil termín kamikaze nebo gejša. Trochu to připomíná pohádku o Honzovi, který se učil
latinsky. Podobně pojem ittai, který používá komunita Jamagiši (tamtéž,
str. 13-14), je tvořen komponentem iči, který znamená jedna a tai s významem
tělo. Souhláskovou shodou, jež je v japonštině obvyklá, pak dostáváme
běžný pojem ittai, který znamená celek, jednota. Slabika it samostatně
v japonštině vůbec existovat nemůže, natož aby představovala pojem,
který je " základním kamenem 'pravosti' všech věcí".
Mimochodem zmatený je rovněž nápis na symbolu tohoto hnutí (viz str.
13). |