Otázky a odpovědi

V této rubrice uvítáme názory a otázky čtenářů, došlé na adresu redakce: Jankovcova 31, 170 00 Praha 7. Otázky v tomto prvním čísle došly v minulých dnech na internetovou adresu http://www1.osu.cz/kkatech/sekty.htm.

Byl jste někdy v pokušení stát se členem nějaké sekty?
Není potřeba zakrývat, že jednotlivé náboženské sekty dovedou své učení předkládat velice lákavě. Když však studujete větší množství těchto skupin, ve skutečnosti na sebe vzájemně působí jako protilátky.

Vždycky, když se setkám s někým, kdo je např. nadšen svědky Jehovovými a jeho nadšení ve skutečnosti spočívá v tom, jak jsou velice slušní, zásadoví, jak jsou aktivní nebo jak chodí slušně oblečeni (což jsou typicky nejčastější motivy sympatií k této organizaci), tak ho nabádám, ať se zkusí seznámit např. s mormony. Ti jsou stejně usměvaví, mají stejně vzorné obleky a v aktivitě si s nimi také nezadají. A přesto učí úplně něco jiného než jehovisté. Vyjde tak najevo, že tyto vnější projevy nesouvisejí s jedinečností jejich víry, ale jsou spíše součástí image úspěšného dealera.

Před časem jsem byl na jedné světové konferenci, kam byli kromě badatelů pozváni i nejvyšší představitelé nejrůznějších náboženských skupin. Vzpomínám na jedno odpoledne, kdy bylo na pódiu zároveň sedm vysokých představitelů nejrůznějších náboženství - od scientologie, přes Rodinu a Soka Gakai až po hnutí Hare Kršna. Každý z nich představoval svoji víru tak sympaticky a tak inteligentně, že bych byl málem ochoten se k ní okamžitě připojit. Problém byl v tom, že všichni byli stejně milí a sympatičtí a přitom každý z nich propagoval úplně něco jiného. Jeden absolutní sexuální askezi, druhý úplnou volnost. Každý měl vypočten konec světa na jinou dobu a byl oddaný jinému spasiteli světa.

Při tomto odpoledni jsem si znovu uvědomil, že nejlepší obranou proti lákání některé z těchto skupin je začít se zabývat studiem několika skupin podobných.

Je vám na nějaké sektě něco sympatického?
Samozřejmě se dá na všem najít něco kladného. A tak i u náboženských sekt můžeme najít jednotlivosti, které nám mohou být sympatické. Často se může jednat i o prosté pochopení toho, na co původně sekta ve svém učení reagovala a z jakého prostředí vyšla.

Tak např. někdy s nadsázkou říkám, že kdybych žil v Americe, tak bych se asi stal svědkem Jehovovým. Totiž jenom ten, kdo pozná na vlastní kůži až náboženskou úctu Američanů ke státním symbolům, zbožnění funkce prezidenta nebo jejich šovinismus, pochopí, proč svědkové odmítají povstat při hymně nebo vzdát čest vlajce. Ten, kdo pozná, jak každé dítě v americké škole musí každé ráno rituálně zdravit americkou vlajku, může se sympatiemi pozorovat, jak děti svědků Jehovových zůstávají při tomto rituálu sedět.

Problém je v tom, že se však tyto zásady přenášejí bezmyšlenkovitě do jiných států a zemí, kde ztrácejí už svůj význam určité formy protestu. Přesto jsou pod dohledem vedení zcela rigorózně zachovávány.

Kdo jsou JEZIDOVÉ?
Jezidové jsou turecký kmen mluvící řečí podobnou kurmandštině. Odlišují se od svého okolí svým náboženstvím, v kterém můžeme vypozorovat prvky nejrůznějších náboženství: zoroastrismu (dualismus), židovství (jídelní předpisy), křesťanství nestoriánského typu (křest, eucharistie), islámu (obřízka, posty, oběti) aj. Kromě toho uctívají slunce a měsíc a zvláště během povinné pouti (15.-20. září) i svaté prameny a stromy.

Bůh je pro jezidy pouze stvořitelem světa a dnes již nezasahuje do jeho běhu. Vykonavatelem boží vůle je pak Melek-Taus (Anděl Páv), který je vlastně bohem v ptačí podobě a jeho sošky z bronzu nebo oceli jsou typickým prvkem tohoto náboženství. Vedle něj jsou pak ještě uctíváni Šejch 'Adi a Jezid, kteří se pomocí stěhování duší dopracovali k božství a tvoří s Melek-Tausem trojici.

Jezidové mají dvě svaté knihy: Kitab-i-Dželva (Kniha zjevení), kterou napsal Šejch 'Adi (+1160), a Masaf-Raš, sepsanou mystikem Hasanem el-Basri. Pro jezidy jsou dále typické kuličky hlíny z hrobu Šejcha 'Adi, používané jako amulet i lék. Symbolem jezidů se stala i modrá barva. Jezidové zažili mnohá pronásledování od Kurdů i turecké vlády. Jsou známi svojí pracovitostí i vysokou morální úrovní. Sami se nazývají Daseni (pl. Davasen).

Všiml jsem si, že se názory na "sekty" i mezi badateli velice liší. Jak je to možné?
Badatelé v tomto oboru se nejen u nás, ale i ve světě polarizují do dvou extrémních skupin. Jedni mluví o sektách velice odborně, píší složité vědecké články plné cizích slov a neprůhledných obratů, a přitom si pletou mormony s moonisty a Sri Chinmoye se Sri Mataji. Druhou skupinu tvoří ti, kteří mají spoustu praktických poznatků, ale protože cítí jejich nebezpečí, vyčerpávají svoji energii namísto vědeckých prací populárními články, přednáškami na školách a vystoupeními v televizi. Cítím toto rozdělení jako velkou újmu tohoto oboru a přál bych si, aby se co nejvíce badatelům podařilo propojit skutečné poznání těchto skupin s vědeckým přístupem a zpracováním fakt.

Nebezpečím zkoumání sekt je i to, že se někteří badatelé naivně domnívají, že nejlepší informace dostanou přímo "u zdroje", tedy od samotné sekty. Žel tomu tak není. Je typické, že právě tyto skupiny se snaží samy o sobě na venek vytvořit jiný obraz, než jaké skutečně jsou, a jistá učení a praktiky skrývají a sdělují je jen svým zasvěceným a prověřeným členům. Cesta "ke zdroji" při studiu sekt většinou vede přes získání a četbu vnitřních materiálů a instrukcí skupiny, přes svědectví těch, kteří touto skupinou prošli, a někdy i přes vlastní zážitky při akcích příslušné organizace.

A abych nezmiňoval jen samé nevýhody studia sekt, musím zmínit i jednu nespornou přednost: Díky tomu, že jsou tyto organizace většinou mezinárodní a přitom zcela centralistické a pevně ovládané z jednoho ústředí, jsou zpravidla ve všech zemích úplně stejné a pracují podle stejných pravidel. To má za následek nespornou výhodu v tom, že když jeden badatel popíše spolehlivě např. způsoby práce a praktiky scientologů v jeho zemi, máte téměř jistotu, že takto bude tato organizace pravděpodobně fungovat u nás.

Odpovídal Tomáš Novotný