Rozhovor s ing. Magdou Hauserovou

Most ke svobodě

Ludmila Grombiříková

Jak jste žila před odchodem do komunity Most ke svobodě?

Vyrostla jsem v ateistické rodině a věřící pro mne byli slaboši, kteří potřebují nějaké berličky. Vdala jsem se, ale první manželství nevyšlo. Zůstala jsem sama s pětiletým klukem, nemohla jsem sehnat podnájem. Jak jsem se dostala do takových trablů, začala jsem přemýšlet o Bohu. Šla jsem do kostela, ale nic mi to neříkalo. Začala jsem však věřit, že nějaký Bůh, nějaká vyšší inteligence, existuje.

V tu dobu jsem poznala budoucího manžela, který byl z rodiny s dlouhou tradicí záliby ve východních filozofiích. Mají obsáhlou knihovnu, jsou vegetariáni a za totality si knížky opisovali na stroji. Bylo to vše docela zajímavé a když mi manžel začal vykládat o Bohu a o tom, že Bůh je láska, bylo to krásné. Byla jsem vděčná, jakým způsobem mne rodina přijala i s dítětem. Zpočátku bylo všechno pěkné, jenomže potom přišly další děti, manžel byl pořád pozitivně naladěn, meditoval, a já jsem byla ten ner vák, který nevyzařoval lásku. Meditování mi moc nešlo.

Jedna stará paní mne pozvala k adventistům, kde jsem poznala učení, že Ježíš zemřel za naše hříchy. To mě nadchlo. Asi 2 roky jsme tam chodili, manžel říká, že i křesťanství je cesta k Bohu. Já jsem pořád cítila, že to není ono, a když kazatele přeložili jinam, odešla jsem. Pak už jsem nechodila nikam.

Jak jste se seznámila s guru?

Jednou se manžel vrátil ze srazu jogínů úplně nadšený. Z Brazílie, kde žila 14 let, přijela paní Ladislava Kujalová. Bylo jí kolem 40 a byla vyučená v tzv. "spirituálním centru". Vrátila se do vlasti a na srazu jogínů řekla, že čas se nachýlil a má přijít vibrační zlom - něco jako konec světa. Všechno však zničeno nebude, ale budou velké katastrofy, povodně a zemětřesení, a tím bude tato planeta očištěna. Naše planeta je prý na nejnižším stupni vývoje ve sluneční soustavě. Na ostatních planetách je prý také život, ale v jiných dimenzích, které nevidíme. Je zbytečné tam létat raketami, protože je nemůžeme vidět, i když oni nás vidí. Máme prostě "hrubší vibraci". Zde žijeme odděleni od Boha, ale na ostatních planetách mají bytosti přímý kontakt s Bohem. Ona byla jednou z těch bytostí, ale vykonala něco špatného, tak byla za trest poslána na tuto zem, aby si vyzkoušela, jaké to je žít bez Boha. Tady se potrestané bytosti (i ona) několikrát vtělily. Po odpykání se mohly vrátit, ale ona zde dobrovo lně zůstala, aby této zemi pomohla, protože viděla, jak je to tu hrozné.

Je prý spousta bytostí, které pracují v neviditelném světě a pomáhají nám a někteří na sebe vezmou dokonce fyzické tělo, aby se s námi domluvili. Jak se zrodí, projdou zapomněním a musí se znovu vypracovat. Ona také vyrostla v nevěřící rodině a až časem jí docházelo, proč je tady. Teď má prý "otevřené kanály" a vidí "třetím okem" a Bůh jí dal nahlédnout do jejích minulých životů.

Takže jste šla s manželem také na její přednášku?

Ano. Začala tu přednášku velmi pěkně: máme lidem pomáhat. Po vibračním zlomu přežije asi 15-20% lidí. Přežijí všichni lidé dobré vůle, jenomže budou dezorientováni a nebudou vědět, co se děje. My jsme měli být jedni z těch, kteří jim budou pomáhat orientovat se na Boha. Bylo imponující, když říkala, že je důležité nebýt sobecký a nemít nějaké osobní ambice, ale chtít být jen boží nástroj. Máme se očistit, abychom se mohli naučit komunikovat s těmi neviditelnými bytostmi, slyšet boží hlas a konat bož í vůli.

K tomu nás školila. Začínala teoretickými přednáškami, kde nám představovala různé "mistry" - každý z nich má nějaký plamen - např. pondělí je zlatý plamen - ten má František z Assisi, úterý je růžový plamen a také má svého mistra, v éteru mají chrámy. Nejdůležitější byl fialový, očistný plamen - to byla sobota, neděle byl modrý plamen a to byl její mistr El Morya, což byl v nějaké inkarnaci Thomas More - ten byl přísný.

Na přednáškách se často se dostávala do transu, jemuž říkala "projekce". Měla vize, měnila rysy v obličeji, mluvila mužským hlasem. Po několika projekcích nás začala trénovat, abychom i my začali rozumět. Mně to ale nešlo, protože jsem zase skončila u meditací a koncentrací, které neovládám. Můj manžel a přátelé začali psát zprávy a já jsem jim věřila. Bytosti se podepisovaly i různými neznámými jmény.

Kolik chodilo na setkání lidí a jak často jste se scházeli?

V Brně jsme se scházeli dvakrát týdně - začínalo nás asi 60 a v době největšího rozkvětu nás bylo asi 120. Jeden den jsme měli teorii a "projekce", druhý den zase "éterické masáže". Používali jsme bylinkové výtažky v lihu a masáže byly většinou energetické. Pracovalo se i s čakrami. Někteří prý viděli barevnou zář a světlo, ale já nikdy ne. Masáže mi však šly velmi dobře, lidé říkali, že mám požehnané ruce, a nemocným se u mě ulevovalo. Začali jsme chodit i do domova důchodců a já si najednou připad ala užitečná a našla jsem smysl života.

Paní Kujalová měla přednášky pro mnoho lidí - až pro 500 - a já jsem byla pořád po jejím boku. Byla často nepříjemná a odbývala lidi a já jsem to vždy zklidňovala. Dělala jsem prostředníka, lidé se pak obraceli na mě a já jsem jí to předkládala. V Brně toto vše trvalo dva roky.

Měli jste nějakou literaturu?

Guru přeložila knihu o mistrech a chrámech v Brazílii, ale neměla to celé, byl to jenom výtah. Sama nic nenapsala. Své učení prý jen převzala. Říkala, že je vedena z éteru. Dopisovala si s nějakou ženou z Německa, kde prý je odnož Mostu ke svobodě. Byli jsme však úplně samostatní - dopisovaly si jen ze zajímavosti. Guru tvrdila, že je přímo vedená, že má čerstvé zprávy a že bible je už dávno překonaná. Ježíš Kristus podle učení nebyl Bůh, ale jen vysoká bytost, která si vzala na starost Zemi, aby ji dovedla do zdárného konce. Měl zůstat zde na zemi, dokud se vše nevyřeší. Po vibračním zlomu měla po něm nastoupit jiná vysoká bytost - mistr Saint-Germain.

Jak to, že vás paní Kujalová tak zaujala?

Guru byla silná osobnost, měla jsem pocit, že když se jí budu držet, ona mě k Bohu dovede. Byla rozvedená se dvěma dcerami a v Brazílii prodala všechno a koupila si letenku zpět do Čech. Zde začínala úplně od nuly a tvrdila, že ji Bůh poslal, aby sem přinesla světlo po temnotě totality. Já jsem jí pomáhala, dávala jsem jí věci po svých dětech a staly jsme se důvěrnými přítelkyněmi a toto vědomí mi dělalo moc dobře.

Hodně mne přesvědčila jedna příhoda: V éteru s námi pracovaly duchovní bytosti - lékaři, kteří naším prostřednictvím pomáhali lidem. Toužila jsem poznat jména bytostí, které se mnou pracují. Vzala jsem si křížek a dala do řady vystříhaná písmenka. Napsalo mi to jméno "Norekona". Utíkala jsem telefonovat guru a ona mi řekla, že to nemám celé. Zkusila jsem to znovu a ono mi to napsalo "Norekonáles". To mne překvapilo.

Jak jste se dostali na hájenku?

Patřila mému tchánovi. Jezdili jsme tam na dovolenou - děti a já a ona se svou holčičkou. Jednou ráno - chodila se modlit do lesa - se vrátila celá ubrečená, že dostala z éteru příkaz, že tam máme zůstat a založit duchovní centrum. Už se prý blíží vibrační zlom a my budeme pomáhat lidem, kteří tam budou za námi dojíždět. Já jsem to brala tak, že se čas skutečně nachýlil a já mám zůstat po jejím boku. Pár nadšenců hned prodalo byty. Tři nebo čtyři manželské páry se tam také nastěhovaly, všechno opus tily a peníze odevzdaly na společnou hromadu.

Zpočátku vše vypadalo krásně - jeden mladík hrál na kytaru, dovezl si tam klavír, bylo to uprostřed přírody, ptáci zpívali, nádherná krajina. Pronajali jsme si pole, koupili si kozy, krávu a hospodařili jsme tam. Večer se zpívaly písničky, modlili jsme se za celou planetu, všechno bylo bezva.

Jak dlouho to bylo bezva?

Za nějakou dobu se mi zdálo, že guru věnuje příliš velkou pozornost manželovi jedné ženy. Pak řekla, že patří k němu, protože byli dříve na nějaké planetě spolu. Tu ženu pak přiměla k rozvodu. Bylo to tři měsíce po jejich svatbě, na níž jim sama požehnala. Žena to skutečně přijala a podala žádost o rozvod. Rozvedli je ihned, protože byli spolu krátce. Bylo však vidět, že tím velmi trpí. Já jsem to nedokázala přijmout. Guru za mnou poslala tu ženu, ať mi to vysvětlí. "Víš, jaká je to úžasná kariéra b ýt po boku guru?" přesvědčovala mě. Ona mu to přeje a všechno je prý v pořádku. Po této události za námi přestalo jezdit hodně lidí a guru vyhlásila, že klášter se pro veřejnost uzavírá.

Kolik vás tam zbylo?

Asi 14 dospělých, vesměs středoškolsky vzdělaní, tři vysokoškolsky, a několik dětí.

Jaký byl v klášteře režim?

Brzy jsme si pořídili hábity. Guru a její manžel měli hnědobéžový, ostatní modré. Byla nám dána nová jména, vykali jsme si, ji jsme oslovovali Matka Lá. Málo se spalo - večer se končilo kolem 11. Než se všichni vystřídali pod sprchou, bylo kolem půlnoci a o půl páté ráno se vstávalo. I proto jsme se nedokázali vzepřít. Toužila jsem se někdy alespoň tři dny v klidu vyspat a pak si to všechno promyslet. Cítila jsem, že nejsem schopna vůbec uvažovat.

Na druhé straně guru velmi dbala na jídlo. Jídla tam bylo dost, jedli jsme třikrát denně. Jídelníček byl vegetariánský. Ráno sýry - ty se nejdřív kupovaly, pak jsme si je dělali sami, protože v obchodě byly drahé.

Neměli jsme soukromí a s dětmi jsem se viděla tak půl hodiny před spaním - každý měl svoji práci a úkoly s nimi psal někdo jiný. Manželé také na sebe neměli čas. Večer se šly nejdříve vysprchovat ženy a než se muži vrátili, už jsme spaly. Na popovídání byl čas jen v neděli odpoledne, ale mnozí tento čas prospali. Hodně se pracovalo, nesměli jsme si mezi sebou povídat o svých problémech - jen pracovat a modlit se.

Nebyly mezi vámi v takových podmínkách hádky a nervozita?

Problémy byly hlavně se mnou. Já jsem ji brala jenom jako člověka (i když s nadpřirozenými schopnostmi), kdežto ostatní v ní viděli něco vyššího a poslouchali ji na slovo. Považovala za drzost, když jsem jí řekla, že se mi něco nelíbí. A také nyní měla manžela a přestala kamarádit se mnou.

Tehdy mi bylo 38 let a měla jsem tři děti. Guru mi sdělila, že podle božího plánu bych měla mít děti čtyři. Proto jsme se s manželem rozhodli pro další dítě, ale těhotenství bylo pro mne dost zlé - nejdříve mi dovolila ležet, potom mi ale vyčítala, že se nechám obsluhovat. Narodila se nám Sabinka. Když jí byly 4 týdny, manžel podal žádost o rozvod. Guru mu to schválila, patří prý k jiné ženě, protože já jako manželka jsem zklamala. Takže jsem v šestinedělí prožívala další velké krize. Nejhorší bylo, že mě dokázala přesvědčit, že jsem neschopná, a já jsem jí to věřila. Přemýšlela jsem o sebevraždě, nevěděla jsem však, jak to udělat, abych jim nezpůsobila problémy.

Měla jsem ke všemu poznámky - guru například vůbec neuměla hospodařit a za peníze z bytů nakupovala drahé zubní pasty a rakouské sýry, - a tak mi zakázala mluvit. Pak zpívat, nakonec se mnou nesměli mluvit ostatní. Když mi řekla, že jakmile přestanu kojit, tak mi dcerku vezme, už jsem to nevydržela. Šla jsem si postěžovat do kuchyně jedné z žen. Ta ale jí to běžela hned žalovat. Guru přišla a křičela, že Bůh potřebuje silné lidi a já jsem úplná ruina. Já jsem byla tak šokovaná, že jsem ji prosila, a ť se nade mnou smiluje, ona však na to nedbala.

Ale pak v neděli po bohoslužbách jsme se zdravili pozdravem "Světlo zdraví světlo" a objali jsme se. Ona ke mě přišla a objala mě a prosila za odpuštění. Jediná cesta k Bohu je prý cesta utrpení a kříže. To byly takové kontrasty - když jsem byla na dně, vždycky mě povzbudila.

Jednou jsem jí řekla, že u rozvodu lhát nebudu a řeknu, že se rozvádět nechci. Křičela, ale když viděla, že se mnou nic nehne, zlomil se jí hlas a začala vzlykat, že nikdy nikoho neměla ráda tak, jako mě. Jindy mi vyčítala, že můj duchovní vývoj nestojí za nic a že lpím na majetku a abych prodala byt, který byl psaný na mě. Poslechla jsem, ale nebylo to lepší. Byli jsme jí teď vydáni na milost a nemilost. Vše rozhodovala za nás. My jsme jen pracovali a modlili se.

Můžete nám popsat průběh bohoslužby?

Začali jsme zpívat křesťanské písničky. Guru přišla se svým manželem do modlitebny a začali jsme se modlit, vykuřovalo se tam tyčinkami. Měli jsme oltář, na kterém byl Ježíš, Maria a ještě Thomas More, František z Assisi a obrázky dalších mistrů. Přidali jsme ještě nějaké květiny. Byla tam voda ve džbánu, kterou jsme přijímali, protože během bohoslužby voda získala jakési fluidum. Pomodlili jsme se a guru se dostala do projekce. Měla kázání, jako by mluvil ten mistr, pak se modlil každý sám, nakonec jsme přistupovali a s úklonou přijímali vodu. Na závěr se zpívalo a po bohoslužbách byly masáže.

Zpovídali jste se jí?

Já jen jednou, ale nebylo žádné rozhřešení, žádné odpuštění... Ona chtěla vědět všechno o manželovi a o mně. Prý cítila podle negativní energie, že ji všichni neuctívají. Ale spíše to zavedla proto, aby se dozvěděla, co si kdo myslí, a mohla si upevnit postavení.

Jak to bylo s dodržováním povinné školní docházky u dětí? Chodily do školy?

Ano, vždycky ráno jsme je vozili do školy autem. Děti byly v pořádku, neustále se o ně někdo staral. Guru dbala na to, aby všechno bylo v rámci zákona, takže ve škole asi vůbec netušili, co se v domě děje. My jsme uspořádali pro děti šachový turnaj, napekly se buchty, přišli i lidé z vesnice. Na Vánoce jsme nacvičili besídku, šli jsme do vesnice a v kulturním domě děti předvedly scénky, takže si lidé mysleli, že jsme spořádané a klidné společenství.

A co hračky?

To byla jedna z věcí, které mě rozčilovaly. Děti nesměly mít hračky u sebe, jen v hračkárně. I když na Vánoce dostaly hračky, bylo všechno všech. Přitom její dcera měla pokoj plný plyšáků. Nemohla jsem to strávit, ale guru mi říkala, že moje dcera si to za svůj minulý život zaslouží.

Odhalovala vám vaše "minulé životy"?

Ano, já jsem prý byla představená kláštera, byla jsem hrozně zlá a zneužívala jsem toho. Proto si to teď musím odtrpět - poslouchat a pracovat.

Jak to bylo se zabíjením živých tvorů?

Guru nám řekla, že se nic nesmí zabíjet, ani mouchy. My jsme tam měli krávy, kozy a v životě už asi neuvidím ty spousty much, které tam byly. Nešlo s tím žít, tak guru vymyslela chytání much do sáčků po večerech. Vynášeli jsme je v igelitových sáčcích ven, ale ony seděly na veřejích dveří a když jsme otevřeli, vletěly zpátky. Všichni se s tím smířili, jenom já jsem byla pořád taková neposlušná a připadalo mi to všechno absurdní, zvlášť když jsem měla to mimino - kvůli infekci.

Svého nejstaršího syna, který k nám mohl na návštěvy, jsem požádala o lepačku a Pif-paf. Oni všichni asi tak půl roku chodili odpoledne na louku, kde je guru cvičila v kung-fu, judu a jiných bojových uměních, které se naučila v Brazílii. Já s miminkem jsem toho byla ušetřena, takže když jednou byli pryč, vzala jsem sprej a všechno jsem tam vystříkala. Podlaha byla černá. Zametla jsem to, naházela do kamen a prosila Boha o odpuštění tolika "mrtvol". Myslela jsem si, jaký to bude průšvih, ale po návra tu ani ona, ani nikdo jiný nic neřekl. Asi za 14 dní za mnou guru přišla a požádala, abych to tam znovu vystříkala, že ona si to nemůže dovolit. Já už jsem byla tak špatná, že jsem to snesla, ale ona jako vysoká bytost nemůže zabíjet mouchy. Když jsem se jí ptala, co s vykroucenými klíšťaty a zda je mám dávat znovu na trávu, řekla mi, že jsem drzá.

Čím jste se živili?

Měli jsme čtyři počítače a pořizovali jsme recepty pro VZP. Manžel vozil práci z Brna. Ženy pracovaly od rána do večera, aby se nezdržovaly, a nestřídaly se. Normálně se dělá 800 receptů denně, my jsme musely dělat 1000. Každý dostal svou práci - nejdříve jsme byly v kuchyni tři, pak zjistila, že to pro třiadvacet lidí může zvládnout jedna. Já jsem měla na starosti prádlo, umývala jsem kotelnu a podlahy. Jedna žena se starala o děti, když přišly ze školy. Guru si také vymýšlela práci, když žádná neb yla - stěhoval se nábytek sem a tam a tak. Člověk musel pořád sám se sebou bojovat, aby nebyl drzý a já už jsem viděla, že na to nemám. I když jsem byla potichu, měla jsem v sobě vnitřní vzdor a už jsem to nemohla snést. Viděla jsem, že to už nezvládnu, a tak jsem všechny "mistry" nechala být a prosila jsem Ježíše, aby mi dal sílu, pokud tam mám nadále zůstat.

Jaký byl váš odchod?

Koncem května 1995 se guru pohádala s mým manželem kvůli výchově dětí a kvůli tomu, že si kupuje noviny, když jede do Brna pro práci. Řekl jí, že nechce být fanatikem a chce vědět, co se děje ve světě. Křičela, že ona je guru a jemu má stačit to, co nám předkládá. Odpověděl jí, že ji za svoji guru nepovažuje, a ona ho vykázala z komunity. Tím pádem jsem šla i já.

Moc jsem plakala, protože jsem cítila, že jsme zklamali. Ona mi při loučení řekla, že Bůh si mne najde prý všude a že se mohu kdykoliv vrátit. Dovolila mi, že mohu jezdit na bohoslužby v neděli. Všem ale zakázala se mnou se bavit, takže když jsem tam přijela, tak mi kromě pozdravu nikdo nic neřekl. Po bohoslužbě jsem musela hned odjet domů. Byla jsem z toho zoufalá, protože jsem nevěděla, kam vlastně patřím.

Manželovi rodiče měli domek s dvoupokojovým bytem, kam jsme s dětmi odešli. Nedovedla jsem si návrat představit - už jsem nevěděla, jak vypadají peníze, byla nová měna, rozpadla se republika a všechno bylo třikrát tak drahé. Když jsem přišla s malou Petrou do obchodního domu a ona tam uviděla barbíny, tak z toho - po životě téměř mimo civilizaci - málem koktala. Aby si snad Bůh nemyslel, že jsem odešla kvůli pohodlí, pekla jsem doma chleba a rohlíky. Když jsem náhodou spala v noci osm hodin, tak jse m se za to omlouvala - byla jsem úplně dezorientovaná. Na podzim toho roku jsem jela zase na bohoslužbu, ale prosila jsem Ježíše, aby mi dal jasně poznat, kam patřím - tak, abych už neměla pochybnosti. Hodinu jsem se usilovně modlila a Bůh mne vyslyšel. Po bohoslužbě si mne guru zavolala a začala na mě křičet, že jsem tam naposledy. Plakala jsem, ale už bez pochybností.

Jak se vám podařilo nabýt rovnováhy?

Vedle manželových rodičů bydlí katolíci a od nich jsem se dozvěděla, že ve středu jsou v místním kostele dětské mše. Šla jsem tam vysloveně kvůli dětem, chtěla jsem pro ně najít nějaké společenství. Sama jsem však nadále věřila učení guru. V kostele jsem slyšela kněze mluvit o boží lásce a o odpuštění. To byl balzám na moje rozdrásané nervy. Asi za měsíc jsem si troufla jít za panem farářem, všechno jsem mu vylíčila a on se jenom chytal za hlavu. Postupně mi vysvětlil, že se nemusím bát. Dostávala j sem se z toho, ale musela jsem ještě bojovat s nenávistí vůči guru, protože jsme kvůli ní přišli o všechno. Ve čtyřiceti letech jsme začínali vlastně úplně znovu.

Co si myslíte o budoucnosti této skupiny? Nemůže tam dojít třeba k hromadné sebevraždě jako loni v Nebeské bráně?

To si netroufám odhadnout. Obávám se ale, že kdyby ji například zklamal její manžel, je schopna říci, aby odložili svá fyzická těla a odešli pracovat do éteru. Kdyby se to stalo v době, kdy jsem tam žila, pravděpodobně bych ji poslechla přesto, že jsem nebyla tak zfanatizovaná jako ostatní.

Podařilo se vám získat ze sekty zpět nějaký majetek?

Když se můj nejstarší syn ženil, chtěli jsme zpět nábytek a další věci, ale guru nám odepsala, že propadly klášteru. Pohrozila jsem jí trestním oznámením, a tak se jednou večer u nás objevil náklaďák plný našich věcí.

Když si dnes koupím zmrzlinu, mám radost, že si mohu koupit, co chci, a jít, kam chci. Místo hrozného trestu, který mi guru předpovídala, nastala úplná pohoda. Mám výbornou práci, splachovací záchod, teplou vodu... Když si vzpomenu, že v šestinedělí jsem si sama topila a tahala uhlí, protože manžel se v té době chtěl rozvádět, a záchod byl na dvoře... Nelituji, že jsem tím vším prošla. Před tím jsem byla pořád taková nespokojená, ale teď vidím věci jinak a všeho si po té trpké zkušenosti víc vážím.


Rámeček 1:

MOST KE SVOBODĚ

Esoterická náboženská skupina, zařazovaná dnes mezi typické představitele hnutí Nového věku. Založena v 50. letech 20. století v New Yorku Geraldinou Innocente a dalšími bývalými členy náboženského směru "Já jsem" ("I AM"). Učení této skupiny je založeno na zprávách od Nanebevzetých (Ascendovaných) Mistrů, kteří tak chtějí pomoci lidem k uskutečnění jejich Duchovní cesty k vlastnímu Nanebevzetí. Do České republiky se toto učení dostalo díky emigrantce do Brazílie Ladislavě Kujalové. Roku 1990 se vrá tila do vlasti a přeložila z portugalštiny knihu Budiž světlo (původní vydání v němčině). Ukázky z této knihy, vydané jen v omezeném nákladu pro vnitřní potřeby Mostu ke svobodě, přinášíme na straně 21. Kromě této knihy používá skupina ještě publikaci "Apely meditace a vzývání pro každý den v týdnu".

red.


Rámeček 2:

BUDIŽ SVĚTLO (kapitola Otázky a odpovědi)



Proč a kdy se objevilo učení "Mostu ke svobodě"?

První vydání svazků "Mostu ke svobodě" se objevilo v dubnu 1952. Bylo to způsobeno kosmickými změnami nejen na této planetě, ale v celém planetárním systému, ke kterému planeta Země přísluší. Je třeba, aby lidstvo mělo kontakt s různými Nanebevzetými Mistry a Kosmickými Bytostmi, příslušejícími k Jejich oblastem, se Světelnými Centry, s Pravdou a Zákonodárstvím pro příštích 2000 let. Tato Světelná Centra se svými Chrámy existovaly dříve na Zemi ve fyzickém plánu (světě) a vyzařovaly z nich nahromaděné energie a vibrace boží Lásky a Světla pro Požehnání a oporu lidstva. Po jejich zničení v barbarské minulosti lidstva pokračovala tato Centra ve své existenci v éterickém plánu, odkud nadále plní svoji službu lidstvu vyzařováním božích vibrací. Člověku je pak umožněno v noci během spánku navštívit se svými éterickými těly tato Centra Svatého Ohně, pakliže o to v modlitbě žádá. Při návštěvě pak je obdařen vibrací příslušného Chrámu Světla a orientován o Pravdě. Tak je člověku umožněno posléze Pravd u objevit, přijmout Ji a použít Ji, až vyplyne na povrch externího vědomí.

Kdo jsou ochránci tohoto obrovského díla?

Jsou to Nanebevzetí Mistři a Kosmické Bytosti (k nimž přísluší také Ježíš Kristus), soustředěni pod Velkým Bílým Bratrstvem a zvláště Nanebevzetý Mistr El Morya, mocný Maha Chohan (vyslov Šohan) - reprezentant Ducha Svatého z Bible a Nanebevzetý Mistr Saint Germain, jemuž byla svěřena Země pro příštích 2000 let. Je to On, který nám přináší Éru Svobody neboli svobodu pro všechno živé. ...

Odkud přicházím, proč jsem tady a kam jdu?

Každá živá bytost a tedy i člověk, vyšel ze srdce Boha, a proto opravdu: "Vy jste Bohové" - v ořechové skořápce! Přišli jste se inkarnovat zde na Zemi, abyste dosáhli Mistrovství nad hmotou, nad svými vlastními myšlenkami, city, činy a slovy. Až celé toto dílo bude dokončeno, až Veškerý Život, který byl Bohem propůjčen, bude očištěn a harmonizován, tak se stanete kandidáty na Ascensao a budete se moci stát Nanebevzetými Mistry tak, jako Ježíš Kristus, budete se moci osvobodit ode všech nedokonalostí a navrátit se zpět do božího Srdce, odkud jste přišli.

Z knihy "Budiž světlo", kapitola Otázky a odpovědi, str. 7 - 8

konec článku